Novinky v galerii: červenec - srpen 2014
23. 8. 2014
Nové druhy nočních motýlů z čeledí hřbetozubcovití a můrovití:
hřbetozubec olšový
hranostajník bukový
běloskvrnka lísková
kovolesklec šedivkový
hřbetozubec olšový |
hranostajník bukový |
běloskvrnka lísková |
kovolesklec šedivkový |
Fotografie byly pořízeny při vnadění nočních
motýlů na světlo a zachycují příslušníky čeledí hřbetozubcovitých
a můrovitých. Běloskvrnka
lísková bývá někdy řazena do čeledi běloskvrnkovitých,
jinak považované za podčeleď můrovitých.
Podle některých taxonomů by do "superčeledi" můrovitých měli spadat
i drobnuškovití, bekyňovití
a přástevníkovití.
16. 8. 2014
Srpokřídlecovití, čeleď nočních motýlů, se v galerii představují třemi novými druhy:
srpokřídlec lipový
srpokřídlec dubový
srpokřídlec bukový
srpokřídlec bukový |
srpokřídlec dubový |
srpokřídlec lipový |
Srpokřídleci drobným
tělem a velkými křídly na první pohled připomínají některé píďalky,
patří však spolu s můřicemi do samostatné čeledi
srpokřídlecovitých. Typickým znakem srpokřídleců je vykrojení vnějšího
okraje předního křídla u jeho vrcholu
(apexu).
10. 8. 2014
Nové fotografie denních motýlů z čeledí babočkovitých a okáčovitých:
babočka jilmová
babočka bodláková
okáč voňavkový
okáč medyňkový
babočka jilmová |
babočka bodláková |
okáč medyňkový |
okáč voňavkový |
Fotografie babočky jilmové
z července 2013 zachycují čerstvé imago
sající na vlhké zemi. Takové setkání není úplně časté, snáze lze babočky jilmové
pozorovat brzy na jaře po přezimování.
Naproti tomu babočky bodlákové
jsou v létě k vidění zcela běžně. Jedná se o potomky motýlů, kteří k nám v květnu
a červnu přilétli z jihu.
Okáč medyňkový patří
k ohroženým druhům okáčů, areál výskytu je v ČR omezen na jižní Moravu a jihovýchodní
podhůří Českomoravské vrchoviny. Podobně jako okáč
bělopásný a okáč metlicový osidluje
zejména suchá a výhřevná stanoviště
na okrajích borových lesů, oba dva zmíněné druhy
okáčů však na Moravě vyhynuly. Okáč
voňavkový je o něco méně náročný na charakter biotopu
a v posledních letech lze sledovat jeho postupné šíření do oblastí na
střední a severní Moravě a v jižních Čechách, odkud koncem 20. století
vymizel.
4. 8. 2014
Přírůstky v čeledi lišajovitých.
Nový druh:
lišaj svízelový
Nové fotografie:
lišaj pryšcový
dlouhozobka svízelová
lišaj svízelový |
lišaj pryšcový |
|
dlouhozobka svízelová - imago |
dlouhozobka svízelová - housenka |
dlouhozobka svízelová - vejce |
Lišaji patří mezi noční motýly a většina
druhů z čeledi lišajovitých
skutečně létá za soumraku a v noci. Přes den lze nalézt dospělé lišaje sedící
v trávě či na kmenech stromů, nebo jejich velké a často nápadně zbarvené housenky.
Výjimkou z noční aktivity je dlouhozobka
svízelová, kolibřík mezi našimi motýly.
Tedy, s kolibříkem si ji lidé často pletou, když přiletí doplnit energii nektarem
z muškátů na balkónech a s kmitajícími křídly
se nehnutě vznáší nad květy, do nichž noří svůj dlouhý sosák.
Ale rozlišení je snadné, skuteční kolibříci žijí pouze na americkém kontinentu,
u nás se jedná vždy o dlouhozobku, tvora neméně pozoruhodného. Třeba tím,
že zimu tráví na jihu Evropy, kam jich koncem léta většina odlétá a odkud
se k nám na jaře jejich potomci zase vracejí.
13. 7. 2014
Nové fotografie nočních motýlů z čeledí bekyňovitých a slimákovcovitých a drobných motýlů z čeledi obalečovitých.
Nové druhy:
slimákovec dubový
bekyně zlatořitná
bekyně mniška
obaleč javorový
Nové fotografie:
štětconoš jetelový
obaleč zdobený
bekyně mniška |
bekyně zlatořitná |
štětconoš jetelový |
slimákovec dubový |
obaleč javorový |
obaleč zdobený |
Bekyně mniška je nechvalně známým
škůdcem, o němž se snad dodnes učí děti ve školách. Proto je asi na místě
zmínit, že poslední lesní kalamity v podobě holožírů způsobených housenkami
bekyně mnišky se na území tehdejšího Československa datují do dob první republiky.
Samci tohoto nočního motýla se objevují
jak v typické podobě s tmavou kresbou
na světlém podkladu, tak v melanické formě
s křídly zbarvenými černě.
Housenky štetconoše
jetelového jsou zajímavé barevnou změnou při posledním svlékání, kdy se
ze zlatavě hnědého kožichu se světležlutými a černými štětečky vyloupne
dorostlá housenka se stříbřitě
šedými boky a černým pruhem na hřbetě. Tuto změnu dobře ukazuje snímek,
na němž je vedle housenky zachycena i její svlečka.
8. 7. 2014
Přírůstky v čeledi píďalkovitých.
Nové druhy:
drsnokřídlec ovocný
zelenopláštník mateřídouškový
Nové fotografie:
tmavoskvrnáč vřesový
zelenopláštník řebříčkový
rudopásník menší
rudopásník janovcový
vlnopásník kostkovaný
píďalka kopřivová
zelenopláštník mateřídouškový |
drsnokřídlec ovocný |
píďalka kopřivová |
rudopásník menší |
zelenopláštník řebříčkový |
vlnopásník kostkovaný |
tmavoskvrnáč vřesový |
rudopásník janovcový |
Čeleď píďalkovitých je druhově
velmi bohatá. Většinou jde o nepříliš velké, nenápadné noční
motýly s vlnkovanou kresbou vyvedenou v hnědých či šedých tónech.
Výjimkou z tohoto pravidla jsou například zelenopláštníci s křídly
v odstínech zelené a rudopásníci s růžovou, fialovou či purpurovou kresbou.
Určení housenek
drsnokřídlece ovocného na
základě fotografií není zcela jisté, může se jednat i o jiný, podobný
druh. Zajímavostí je snímek samičky vlnopásníka
kostkovaného zachycující okamžik vypuštění světle zeleného vajíčka.
Na rozdíl od většiny denních motýlů
se tato píďalka nenamáhá
s lepením vajec na živnou rostlinu
a klade volně na zem, podobně jako například okáč
bojínkový.
1. 7. 2014
Nové fotografie hnědásků:
hnědásek rozrazilový
hnědásek květelový
hnědásek květelový |
h. květelový - housenka |
hnědásek rozrazilový |
Jak hnědásek rozrazilový,
tak hnědásek květelový patří
mezi kriticky ohrožené druhy denních motýlů
České republiky.
Hnědásek rozrazilový obývá podmáčené louky a okraje rašelinišť. Hojnější je v podhůří Šumavy, jinak se vyskytuje pouze ostrůvkovitě v západních Čechách a na Třeboňsku a Jindřichohradecku, hrstka posledních kolonií přežívá na Českomoravské vrchovině a v Beskydech. Nejvíce ohrožen je vysoušením, případně zalesňováním biotopů, tedy snahou o hospodářské využití jinak neplodných pozemků. Naštěstí je velká část jeho lokalit v současné době chráněna.
Hnědásek květelový
naopak obývá suchá a teplá stanoviště. Ještě kolem roku 2000 žilo vícero populací
v aktivních i opuštěných lomech Českého krasu, fotografie
z roku 2009 zde v galerii však patří k posledním pozorováním z této oblasti
a nyní je ve středních Čechách považován za vyhynulého. Poslední silné kolonie
žijí na Moravě, v kaňonu Jihlavy na jihovýchodním okraji Českomoravské vrchoviny
a na východním okraji Národního parku Podyjí.
květen - červen 2014 | červenec - srpen 2014 | září - listopad 2014