Křídla

Křídla jsou u dospělých motýlů orgány letu. Z vývojového hlediska se jedná o vychlípeniny pokožky. Motýli jsou vybaveni dvěma páry křídel (přední a zadní) vycházejích z druhého a třetího článku hrudi. V hrudi jsou též uloženy létací svaly, které křídly pohybují.

Křídla jsou tvořena dvouvrstvou blánou, protkanou pevnými, dutými žilkami, které tvoří nosnou strukturu křídla. Povrch je zpravidla pokryt šupinami, jimž motýli vděčí za pojmenování Lepidoptera, šupinokřídlí, a za veškerou barevnost a kresbu, neboť vlastní blanka je čirá.

Tvar motýlích křídel vychází z pro hmyz charakteristického schématu zaobleného trojúhelníku. Tam, kde křídlo přirůstá k hrudi, má kořen, dále dva rohy (cípy) a tři okraje.

a - kořen
b - vrchol, apex, neboli přední roh
c - vnitřní roh
d - přední okraj
e - vnější okraj
f - vnitřní (zadní) okraj
g - ostruha

Stužkonoska modrá - detailní pohled na šupiny, vzájemně se překrývající jako střešní tašky. Skládáním různě barevených šupin je tvořena složitá kresba křídla.

Dlouhozobka chrastavcová - motýl z čeledi lišajovitých má křídla jen částečně pokrytá šupinami. Podobně jako například u nesytky sršňové jde o ukázku Batesovských mimikry, napodobování žihadlem vyzbrojených blanokřídlých jinak bezbranným nočním motýlem.

Šedivěnka jarní - podobně jako u některých píďalkovitých (píďalka podzimní) a bekyňovitých (smutník jíklový), i samice tohoto drobného motýla mají křídla zakrnělá a nejsou schopny letu. Jedná se o takzvanou krátkokřídlost, neboli brachypterii.

Pernatuška trnková - křídla drobných motýlů z čeledi pernatuškovitých bývají na koncích rozvětvena do různého počtu samostatných "prstů" - přesto však jde vždy pouze o dva páry křídel, všechny prsty se u kořene sbíhají.

Otakárek ovocný - detail zadních křídel ilustruje několik pojmů, s nimiž se při popisu motýlích křídel lze setkat. Z vnějšího okraje křídla vychází dlouhá ostruha, na vnitřním rohu najdeme modro-černo-oranžové oko, vnější okraj lemují poloměsíčité modré skvrny.