Imago

Dospělý hmyzí jedinec, dospělec.

Primární funkcí imaga je rozmnožování, proto jsou dospělci v porovnání s larvami obvykle mnohem pohyblivější, mobilnější. Mobilita imag je obvykle rozhodující pro schopnost druhu šířit se v prostředí, osidlovat nová vhodná stanoviště, případně stopovat periodicky vznikající a zanikající biotopy.

Tělo dospělého motýla je tvořeno hlavou, hrudí a zadečkem, a je pokryto šupinkami a chlupy. Imaga motýlů jsou, až na nepočetné výjimky, dobře uzpůsobena letu, k němuž využívají dva páry šupinkami pokrytých křídel vycházejících z hrudi, stejně jako tři páry nohou. K příjmu potravy v tekuté formě slouží dospělým motýlům sosák, v klidu stočený na spodku hlavy. Některé skupiny nočních a drobných motýlů mají sosák zakrnělý a ve stadiu imaga potravu nepřijímají, vývojově primitivní skupiny motýlů pak mají kousací ústní ústrojí a živí se pylovými zrnky. Ze smyslů mají dominantní roli čich, jehož receptory se nacházejí v tykadlech, a rovněž zrak, jehož orgány jsou složené oči. Zajímavostí jsou chuťové receptory na nohách, samice motýlů jsou tak například schopné "ochutnat" rostlinu, na niž kladou vejce.

Bělokřídlec luční - imago krátce po vykuklení napíná křídla. Ta jsou zpočátku měkká , složená v úhledných balíčcích na zádech. Pumpováním vzduchu a hemolymfy do žilek získají svůj tvar a posléze na vzduchu uschnou a ztvrdnou.

Ohniváček černočárný - celoevropsky chráněný motýl, který však dokáže využít vhodných podmínek a v posledním desetiletí se výrazně šíří. Díky relativně vysoké mobilitě imag kolonizuje nová území, z jihu Moravy pronikl až na sever do Slezska a do východních Čech.

Babočka paví oko - housenky tohoto motýla se živí kopřivami, které prosperují na rumištích a podobných biotopech, jejichž existence nemívá dlouhého trvání. Díky extrémně vysoké mobilitě imag však babočky dokáží efektivně stopovat dočasné ostrůvky hojnosti a díky tomu úspěšně přežívají i v urbanizované krajině.