Mimikry - podobnost nikoli náhodná
Jako mimikry je označována vzájemná podobnost dvou různých organismů, jejíž smyslem je zajistit evoluční výhodu jednomu z nich, nebo oběma.
Celý fenomén, označovaný jako mimetický komplex, má obvykle tři strany. Mimik (též mimetik) je ten, který napodobuje, model je ten, co je napodobován, a příjemce signálu je ten, kdo má být oklamán. V určitých případech může jako model sloužit přímo klamaný živočich, jindy může docházet k napodobování vlastního druhu (automimikry), někdy též opačného pohlaví (sexuální mimikry).
Pro mimikry se někdy užívá termín mimeze jako synonymum, někdy se jako mimeze označuje pouze určitý typ mimikry, kdy je model neutrální povahy vzhledem k příjemci signálu. Jako příklad mimeze v užším slova smyslu může sloužit noční motýl vztyčnořitka lipová, napodobující vzhledem ulomený klacík. Zrakem se orientující predátoři se o klacík nezajímají, zatímco druhy motýlů napodobující například vosy sázejí spíše na zastrašení potenciálního útočníka.
Nejznámější a nejčastější formou jsou mimikry obranná, sloužící k odvrácení potenciálního útoku predátora, existují však i mimikry agresivní, kryjící predátora před kořistí, případně parazita před hostitelem. Ačkoli bývají mimikry obvykle spojována s vizuální podobností, napodobováno bývá i chování, pach a zvuky modelu.
Mimikry podle typu modelu
Podle typu modelu se rozlišuje zoomimeze (napodobování živočichů), fytomimeze (napodobování rostlin a jejich částí, velmi běžné u housenek motýlů) a allomimeze (napodobování neživých předmětů). Jako specifický typ mimeze lze chápat i kryptické zbarvení, které činí svého nositele neviditelným v prostředí, takže například sedící motýl splývá s podkladem. V takovém případě je ovšem těžké ukázat na konkrétní model.
Batesovské mimikry
Mimikry pojmenované podle britského přírodovědce 19. století Henryho Waltera Batese, spočívající v napodobování živočichů nebezpečných (jedovatých, nepoživatelných, vybavených žihadlem) živočichy bezbrannými. Ochrana mimika je založena na principu učení, kdy například pták, který se pokusil pozřít vosu a dostal žihadlo, se napříště vyhne jakékoli kořisti, která se vose podobá.
Z našich motýlů využívá Batesovské mimikry například nesytka sršňová, připomínající zbarvením a průhlednými křídly sršně, nebo dlouhozobka chrastavcová z čeledi lišajovitých, která podobným způsobem připomíná čmeláka.
Důležitým předpokladem pro fungování Batesovských mimikry je vyšší početnost nebezpečných modelů než bezbranných mimiků. V opačném případě by princip učení u predátorů nefungoval, vidina chutného úlovku v podobě nesytky by převážila riziko nepříjemné zkušenosti s vosím žihadlem a podobně.
Müllerovské mimikry
Mimikry pojmenované podle německého přírodovědce 19. století Fritze Müllera, spočívající ve vzájemné podobnosti nebezpečných živočichů. Evoluční výhoda spočívá v tom, že predátor, který jednou pozřel nechutné sousto, se napříště podobné kořisti bude vyhýbat. Velmi názorným příkladem mezi našimi motýly jsou bělásci, kteří jsou všichni pro ptáky nepoživatelní a vzájemná podobnost druhů je evidentní.
Na rozdíl od mimikry Batesovských, kde mimik de facto parazituje na úspěšné adaptaci vyvinuté modelem a klame příjemce signálu v jeho neprospěch (predátor přijde o snadné sousto kvůli záměně), jsou Müllerovské mimikry prospěšné všem stranám mimetického komplexu. Mimik i model profitují ze vzájemné podobnosti - takže je těžké odlišit kdo je kdo, jde často spíše o vzájemnou konvergenci - a lépe je na tom i příjemce signálu, kterému stačí jedna nepříjemná zkušenost k tomu, aby se do budoucna vyhýbal více druhům nebezpečné kořisti.
Müllerovsko-Batesovský mimetický komplex
V některých společenstvech dochází k propojení obou typů mimeze a ke vzniku takzvaných Müllerovsko-Batesovských mimetických komplexů. Popsány byly u motýlů tropických pralesů, nicméně velmi názorný příklad nalezneme i u našich motýlů. Müllerovskými mimetiky jsou v něm vřetenušky, motýli s charakteristickou kresbou červených, žlutých, případně bílých skvrn na černém podkladu a typickým tvarem těla i křídel. Díky schopnosti produkovat na svou ochranu kyanid jsou pro drtivou většinu predátorů nepoživatelné. K vřetenuškám se potom v roli Batesovského mimetika přidává běloskvrnáč pampeliškový, motýl z čeledi přástevníkových.
Automimikry
Možná si kladete otázku, jaký smysl má napodovat sebe sama. Pod pojem automimikry však spadá i napodobování jedné části těla jinou částí. Mezi motýly jde většinou o vytváření falešné hlavy v zadní části. Kupříkladu otakárci mají na zadních křídlech výrazné skvrny v podobě ok doplněné ostruhami, vytvářejícími dojem tykadel. Útočící pták tak nezřídka lapí motýla za "hlavu", ale v zobáku mu zůstane jen část křídel, bez níž se motýl pohodlně obejde. Podobný efekt můžeme pozorovat také u menších a méně nápadných ostruháčků.
Agresivní mimikry
Motýli jsou obecně považovaní za bezbranná, mírumilovná zvířata, a většinou jde o představu odpovídající realitě. Výjimkou z tohoto pravidla jsou myrmekofilní modrásci, zejména druhy rodu Maculinea, jejichž housenky parazitují v mraveništích. K proniknutí do mravenčích kolonií používají zdařilé agresivní mimikry, když napodobují mravenčí larvy tak dokonale, že je oklamané dělnice samy zanesou do mraveniště. Jde o typický příklad, kdy klamaný živočich je zároveň modelem.
Jazyková douška
Slovo mimikry je řeckého původu, v češtině středního rodu, nesklonné. Pro označování specifických typů se někdy užívají tvary Batesovo (Müllerovo) mimikry nebo Batesova (Müllerova) mimeze, výjimečně i mimikry Batesiánské (Mülleriánské), zřejmě jako počeštění anglického výrazu Batesian (Müllerian) mimicry.
