Vzhled a rozlišovací znaky

Základní zbarvení hnědooranžové až cihlově červené. Vnější okraj předního i zadního křídla tence hnědě lemovaný, na zadním křídle s řadou poloměsíčitých, modrých skvrn na černém podkladu. Na předním okraji předního křídla střídavě černé a světlé skvrny. Rub křídel u kořene tmavě hnědý, následuje široký světlejší pruh a u vnějšího okraje tmavý lem.

Babočka jilmová je obvykle větší než podobná babočka kopřivová, kresba je méně kontrastní a odstíny tlumenější. U vnějšího okraje předního křídla chybí modré skvrny. Spolehlivým rozlišovacím znakem jsou světlé skvrny na předním okraji předního křídla, u babočky jilmové pouze přibližně z poloviny tak hluboké, jako skvrny tmavé.

Vzdáleně podobná babočka bílé c se odlišuje výraznějším tvarováním křídel, chybějící velkou černou skvrnou u kořene zadních křídel a rovněž absencí modrých a bílých skvrn v lícové kresbě.

Babočku jilmovou lze jen obtížně rozlišit od babočky vrbové, která se však v ČR objevuje velmi vzácně. Vedle světlejšího základního zbarvení líce křídel má babočka jilmová užší, ostře ohraničený černý lem zadního křídla, často od oranžového pole oddělený ještě světlejšími skvrnami. U babočky vrbové je černý lem silnější a není ostře oddělen od oranžového pole.

Výskyt

Babočka jilmová je rozšířena na většině území ČR, nikde však nebývá hojná. Potravně vázaná na jilmy a vrby, nejčastěji ji lze nalézt v údolních nivách a na okrajích lesů. Pro pozorování je nejlepší jaro, konec března a duben, kdy samci sedají na osluněných lesních okrajích a číhají na proletující samice, viz perching.

Životní cyklus

Jedna generace do roka. Dospělé babočky jilmové se líhnou v červenci a poměrně brzo zahajují hibernaci, z níž se probouzejí začátkem jara. Páří se po přezimování.