Jak si posvítit na noční motýly

Za soumraku a v noci je aktivních nějakých 90 % druhů našich motýlů. Šance na jejich spatření během dne je mizivá. Vábení na světlo je základní metodou, jak proniknout do tajuplného světa nočních motýlů: lišajů, přástevníků, bekyní, můr...

S trochou štěstí lze lišaje kyprejového sedícího v trávě najít i ve dne. V noci jich na světlo mohou přiletět desítky.

Varování hned na začátek, noční svícení je silně návykové. Jakmile mu propadnete, stane se z vás svítič a od jara do podzimu už se nevyspíte. Ti nejotrlejší svítiči se nevyspí pořádně ani v zimě, některé zvláště odolné druhy nočních motýlů létají i za zimních nocí, když se teplota drží třeba jen lehce nad nulou.

Pozorovat denní motýly je poměrně jednoduché, stačí za slunečného počasí vyrazit do přírody a pokud se umíte dívat kolem sebe, tak nějakého určitě najdete. Na noční motýly je třeba si posvítit a to se neobejde bez určitého základního vybavení.

V praxi potřebujete tři věci: plachtu, lampu a elektrickou energii.

"Večer na zahradě natáhnu prostěradlo, rozsvítím výbojku a koukám, co přiletí. Je to lepší než televize." Dana Hachlová

Strakáč březový patří ke klenotům jarní sezóny, největší šance na přílet je začátkem dubna.

Plachta

Funkce bílé plachty je v zásadě dvojí. Zaprvé, odráží světlo vycházející z lampy, čímž ji opticky zvětšuje a zvyšuje tak šanci, že motýl světlo zachytí a zamíří k němu. Zadruhé, když už motýl přiletí, tak do plachty obvykle narazí, několikrát to zopakuje a v ideálním případě si na ni nakonec sedne a nechá se vyfotit.

Pro začátek úplně stačí bílé prostěradlo pověšené na provaz natažený mezi dva stromy. Zkušení entomologové používají různé skládací konstrukce, které slouží zároveň k zavěšení plachty i světla. Ty lze zakoupit ve specializovaných obchodech, případně si je podomácku vyrobit. Pokud svítíte na zahradě a máte dům se světlou stěnou, nepotřebujete ani to prostěradlo.

Profesionální entomologické plachty bývají vyrobeny z hladkých, lesklých umělých vláken. Lépe odrážejí světlo a hmyz se z nich lépe sbírá - pochopitelně, jedná se o výrobky určené pro sběratele, nikoli pro fotografy. Pro ty je nevýhodou, že se motýli na silně odrazivém, lesklém podkladu špatně fotí.

Martináč hrušňový, největší motýl Evropy, létá u nás během května na jižní Moravě.

Lampa

O různých světelných zdrojích k lapání hmyzu dovedou entomologové dlouze a vášnivě debatovat. V zásadě je nutné použít lampu, která vyzařuje alespoň nějaké UV záření, na obyčejnou žárovku toho moc nepřiletí. Na výběr je celé spektrum světelných zdrojů. Bráno podle výkonu jsou to osmiwattové UV trubice a LED pásky na 12 V, středně výkonné UV trubice a kompaktní UV úsporky na 230 V a na vrcholu stojí rtuťové výbojky s výkonem řádově stovek wattů. Záleží na tom, kde hodláte svítit a kolik máte v úmyslu investovat. Ke světelnému zdroji jako takovému potom pochopitelně potřebujete ještě samotnou "lampu" - minimálně kabel s objímkou na jednom konci a vidlicí na druhém, zářivkové zdroje a výbojky potřebují ještě nějakou elektroniku a mohou mít různé typy patic, takže co svítič, to elektrotechnik.

Pestře zbarvený přástevník špenátový obývá otevřené biotopy v moravském termofytiku.

Elektrický zdroj

Obecně platí, že čím výkonnější světlo, tím lepší přílety, ale také větší nároky na elektrickou energii. A zatímco pořízení lampy je otázkou řádově stokorun, tak její napájení může stát tisíce. Pokud tedy nesvítíte doma na zahradě, kde stačí natáhnout prodlužovačku.

Pro méně výkonné zdroje stačí malá 12 V gelová baterie, k výkonnějším lampám je potřeba baterie větší a navíc měnič, který z 12 V stejnosměrného napětí vyrobí 230 V střídavého. K napájení rtuťové výbojky pak potřebujete buďto pořádnou trakční baterii, nebo benzínovou elektrocentrálu.

Klasická sestava s rtuťovou výbojkou

Hranostajník bílý, poměrně velký a nápadný noční motýl, jeden z řady druhů vývojově vázaných na topoly a vrby.

Rtuťová výbojka je vynález poměrně letitý, dlouho používaný k osvětlení ulic, výrobních hal a dalších velkých prostor. Hodně dlouho se ví i to, že vyzařuje slušnou porci UV záření a že na rtuťové výbojky přilétá všelijaká havěť. Proto je rtuťová výbojka považována za klasický světelný zdroj pro lov nočního hmyzu (vedle motýlů přilétají i brouci, křísi atp.). Nejlépe pak rtuťová výbojka v čiré baňce bez luminoforu. Luminofor nanesený zevnitř na skle baňky slouží k přeměně UV záření na viditelné světlo, čímž se při obvyklém použití výbojky jakožto světelného zdroje zvyšuje její účinnost, z hlediska entomologického to však funguje obráceně, zde je UV záření naopak žádoucí a luminofor tedy účinnost výbojky snižuje.

K napájení se obvykle používá benzínová elektrocentrála a výbojka se neobejde bez dalšího prvku elektroinstalace, kterým je tlumivka. Výjimkou jsou tzv. směsové výbojky, které tlumivku nepotřebují, ale jejichž účinnost z hlediska vábení hmyzu je nižší.

Lišaj šeříkový patří k největším nočním motýlům ČR. Jeho let s vysokou frekvencí mávání křídly doprovází charakteristický vrčivý zvuk. Housenky se vyvíjejí na keřích.

Profesionální entomolog, pokud vyrazí svítit s plachtou, bude mít právě takovéto vybavení. Za dobrých podmínek bude mít i vynikající přílety, silné světlo výbojky dokáže přitáhnout noční motýly z velké plochy, od druhů malých, nenápadných, atraktivních pro vědce, až po druhy velké, nápadné, atraktivní pro fotografy. Má to tu nevýhodu, že elektrocentrála je poměrně drahá a špatně přenosná. Proto když entomolog hovoří o "klasické lokalitě" na svícení, tak je to vždy místo, kam lze dojet autem.

Alternativou k elektrocentrále je trakční olověná baterie. Nežere benzín, nesmrdí, nevrčí, ale o moc přenosnější není, navíc potřebujete v terénu měnič na 230 V a doma nabíječku na autobaterie. Malá trakční baterie (cca 15 kg) utáhne výbojku s výkonem 160 W jen nějaké 3 až 4 hodiny, větší baterii (cca 40 kg) zase už nikdo nikam neodnese.

Bekyně mniška, všeobecně rozšířený druh, lesníky obávaný škůdce, jehož housenky mohou při přemnožení způsobit holožíry.

Malá přenosná bludička

Druhý typ vybavení používaný profesionálními entomology. Světelný zdroj o malém výkonu, buďto osmiwattová UV trubice, nebo UV LED pásek, k tomu 12 V gelová baterie (do 2 kg). Celá výbava se vejde do batůžku, je tedy velmi dobře přenosná, ale má jen omezený dosah. Úspěšně se používá v kýblových lapačích k chytání menších, při zemi létajících druhů. S kolegy ovšem máme vyzkoušeno, že v kombinaci s prostěradlem může i takováto malá lampa generovat zajímavé přílety v lese, pod baldachýnem listí, kde je opravdu velká tma. A to včetně velkých motýlů, jako je přástevník medvědí, bourovec trávový, lišaj šeříkový nebo drvopleň obecný. Naopak na otevřených prostranstvích je účinnost špatná.

Kompaktní UV úsporka neboli plazí lampa

Se složenými křídly vypadá bourovec ovocný jako suchý list, krásný příklad fytomimeze.

Aby byli zdraví, potřebují tropičtí plazi poměrně dost UV záření. Toho se jim v chovu přirozeně nedostává, a tak přišli výrobci teraristického vybavení s lampami, které vyzařují až 30 % výkonu v UV spektru. Tyto takzvané plazí lampy (reptile lamp) mají podobu klasických úsporných žárovek, liší se pouze chemickým složením luminoforu. To je navíc u různých výrobců plazích lamp odlišné, jiné je tedy i spektrum každé konkrétní lampy. Teoreticky se tedy liší i atraktivita světla pro různé druhy nočních motýlů, což poskytuje velký prostor pro experimentování a ještě větší prostor pro debatování, jestli je lepší Arcadia, Sylvania, nebo Exo-Terra. Navíc lze sehnat i obdobné úsporky určené přímo do elektrických lapačů hmyzu, které by měly fungovat především na komáry, ale podle mých zkušeností lákají i hodně druhů píďalek.

Zelenopláštník březový, všeobecně rozšířený a hojný noční motýl z čeledi píďalkovitých.

Výhoda kompaktních úsporek spočívá v tom, že už mají všechnu potřebnou elektroniku zabudovanou, stačí je tedy zašroubovat do objímky a svítí, není třeba shánět žádné startéry, předřadníky či tlumivky. Plazí lampy lze pořídit s výkonem od 13 do 25 W a s různým podílem UV spektra. Podle všeho jsou nejlepší ty s nejvyšším podílem UV záření, určené pro pouštní ještěry. Ať už vyberete jakoukoli, budete potřebovat větší gelovou baterii (cca 5-8 kg) a měnič na 230 V. Celou tuto sestavu, včetně fotobatohu se zrcadlovkou, 100 mm makroobjektivem a externím bleskem, se mi podařilo poskládat na starou vojenskou krosnu, čímž se stala přenosnou a s jistou dávkou sebezapření jsem schopen se s ní párkrát za sezónu dohrabat i na místa autem nedosažitelná.

Přílety na 25 W plazí lampu jsou velmi slušné jak v lese, tak na otevřených prostranstvích, a to včetně velkých druhů jako jsou bourovci, lišaji nebo největší evropský motýl martináč hrušňový.

Podrobněji o sestavě s UV úsporkou.

Bourovec dubový patří mezi typické druhy jihočeských rašelinišť. Podobně jako u bourovce ostružiníkového přilétají ke světlu samice.

Výběr lokality pro svícení

Vzhledem k opravdu velkému druhovému bohatství nočních motýlů se nelze divit, že vedle řady druhů vázaných na stromy najdeme i další řadu druhů vázaných na keře a zrovnatak na byliny. Svítit lze tedy prakticky všude, kde je alespoň kousek zajímavé přírody, ať už je to květnatá louka, křovinatá mez nebo smíšený les. Ideálním místem je ekoton, přechodové společenstvo, hranice dvou biotopů, tam bývají přílety nejpestřejší. Pochopitelně i mezi nočními motýly jsou specialisté vázaní na konkrétní typy biotopů, jiné je druhové spektrum na rašeliništi a jiné na stepi.

Pokud máte zahradu na krajii obce, s výhledem na lesík nebo alespoň skupinku stromů, můžete začít svítit tam, alespoň nebudete muset řešit napájení. A pravděpodobně se dostanete přes stovku druhů za sezónu.

Faktory ovlivňující přílet

Noční svítič má tři úhlavní nepřátele: zimu, vítr a měsíc.

Blýskavka mramorovaná z čeledi můrovitých, každoroční migrant z jihu Evropy. V noci přilétá na světlo i vnadidlo.

Čím teplejší je noc, tím lépe to létá. Na jaře a na podzim, kdy je obecně chladněji, záleží podle mých zkušeností spíše na vývoji teplot. Pokud den po dni stoupají, stoupá i aktivita motýlů. Jakmile teplota klesne, přílety se propadnou, byť z absolutního hlediska může být stále ještě teplo.

Pokud vítr napíná plachtu, moc toho na ni neusedne. Nejlepší přílety jsou za bezvětří nebo mírného větru. Když už fouká, je dobré schovat světlo někam do závětří, protože tam se přiletí ukrýt i motýli.

Magická moc úplňku nepůsobí jen na vlkodlaky, ale i na noční motýly. Stručně a jasně, zářivá koule na obloze je pro elektrickou bludičku dole na zemi příliš silná konkurence. V období zhruba od první do poslední čtvrti pomůže jedině pořádná oblačnost. O trochu lepší to bude v lese, ale i tam se za úplňku většina aktivity přesouvá výše do korun.

Bekyně černé L s průsvitnými, zelenavě bílými křídly působí éterickým dojmem.

Důležitým aspektem může být i umístění světla na lokalitě. V lese je dobré se vyhnout největšímu houští, aby bylo světlo mezi kmeny dobře vidět. V otevřených biotopech se doporučuje pověsit světlo na kraj lesa, nebo alespoň před skupinku stromů. I za temné noci je obloha o něco světlejší než zem a světlo lépe vynikne, pokud je za ním temná silueta korun. V neposlední řadě, pokud se lokalita svažuje, je asi lepší umístit světlo na jejím horním konci. Celý vtip nočního svícení totiž spočívá v tom, že se snažíme motýly přesvědčit, že naše lampa je měsíc.

Můřice bělopásná z čeledi srpokřídlecovitých přilétá ke světlu často, ale málokdy ve větších počtech.

V neposlední řadě hraje roli noční doba. Jak jsem zmiňoval už v článku o zkvašeném vnadidle, ne všichni motýli jsou aktivní po celou noc, spíše naopak. Třepotavě poletující píďalky se na plachtě objevují již se soumrakem, na to nejlepší je ale potřeba si počkat na naprostou tmu, kdy už člověk stěží rozpoznává horizont i při pohledu k západnímu obzoru. V červnu a červenci, kdy jsou dny nejdelší a noci teplé, je nutné na větší druhy nočních motýlů počkat minimálně do jedenácti, dříve se objeví zřídkakdy. Kdo nevydrží svítit alespoň do jedné, nedočká se přástevníka medvědího, v podobnou dobu se objevuje lišaj topolový. Na krásného a vzácného přástevníka angreštového je třeba si počkat minimálně do druhé hodiny ranní, v největších počtech prý přilétají až za svítání.

V chladnějších obdobích roku je život svítičův o něco jednodušší, jednak se dříve stmívá a také jsou noci chladnější, což nutí většinu motýlů soustředit aktivitu do doby mezi setměním a půlnocí. Koncem října, kdy se vyráží na lov bourovců topolových a hřbetozubců javorových, bývá hotovo mezi desátou a jedenáctou, kdy teplota spadne pod pět stupňů a přílety ustanou. Byť tedy o běloskvrnce pozdní Asteroscopus sphinx se v atlasu píše, že přilétá na světlo i za mrazivých nocí zpravidla až po půlnoci.