Druh

Základní jednotka v biologickém systému. Aby byla skupina organismů uznávána jako samostatný druh, musí vykazovat určité znaky, kterými se odlišuje od dalších druhů.

Tyto znaky mohou spočívat ve vzhledu, vývoji, způsobu života a podobně, a musí být dědičné.

Jedním ze základních znaků druhu je, že jeho příslušníci plodí potomky pouze s příslušníky stejného druhu, a že takoví potomci jsou plodní, tedy schopní opětovného rozmnožování. U blízce příbuzných druhů může docházet k mezidruhovému páření za vzniku neplodných kříženců.

V praxi může být rozhodování, zda konkrétní skupina jedinců tvoří samostatný druh či nikoli, poměrně obtížné. Živé organismy procházejí neustálým vývojem, jehož součástí je speciace, tedy vznik nových druhů, kdy se u části jedinců původního druhu vyvinou znaky, které je od původních jedinců oddělí například tím, že jim umožní kolonizovat nový biotop. Dvojice či celé komplexy druhů v rané fázi speciace se tak mohou v okamžiku zkoumání nacházet na hraně definice druhu.

Vzácnějším jevem je hybridizace, kdy křížením dvou druhů může vzniknout nový samostatný druh, nebo dojde k postupnému setření hranice mezi původními druhy.

Modrásek vikvicový - druh s poměrně rozsáhlým areálem výskytu a se zřetelnou tendencí k vytváření specializovaných forem. Kupříkladu na Slovensku se místy vyskytují populace modrásků s dvougeneračním vývojovým cyklem, kteří jsou jinak prakticky identičtí s modráskem vikvicovým. Ten je ovšem striktně jednogenerační. Na základě této a dalších drobných odlišností byl popsán druh Polyommatus slovacus, jehož existence jakožto samostatného druhu je ovšem sporná, část vědecké komunity označuje tento taxon za poddruh modráska vikvicového.

Bělásek hrachorový - druh z rodu Leptidea, jehož systematika je předmětem intenzivního bádání a neméně intenzivních sporů mezi lepidopterology. Podle všeho patří bělásci vyskytující se v České republice, dříve všeobecně označovaní jako bělásek hrachorový (Leptidea sinapis), ke dvěma různým druhům, přičemž bělásek luční (Leptidea juvernica) je z nich podstatně hojnější než nově definovaný bělásek hrachorový. Názvoslovným paradoxem pak je, že silnější vazbu na hrachor jakožto živnou rostlinu má bělásek luční.