Životní cyklus motýlů a myrmekofilie


Jelikož patří motýli mezi hmyz s proměnou dokonalou, procházejí během svého vývoje čtyřmi stadii: vajíčko, housenka, kukla, dospělec.

okáč medyňkový Hipparchia fagi
Čerstvě nakladené žebrované vajíčko okáče medyňkového nalepené na zaschlé vegetaci.

Vajíčko je označováno jako první klidové stadium, neboť se nepřemisťuje a nepřijímá potravu ze svého okolí. Samotná vajíčka motýlů jsou opatřena tuhým obalem, který chrání vyvíjející se zárodek uvnitř. Vajíčka různých druhů se liší velikostí, tvarem, barvou a strukturou povrchu i tím, zda jsou kladena jednotlivě, nebo do snůšek.

Z vajíčka se líhne larva, neboli housenka, která se věnuje žraní a růstu. Je to nesmírně výkonná biochemická továrna, která od vylíhnutí do zakuklení zvětší svou hmotnost i několikatisícinásobně. Během svého překotného růstu se několikrát svléká, fáze mezi svlékáními se nazývají instary a housenky jednotlivých instarů se od sebe někdy i výrazně liší co do barevnosti, přítomnosti různých výrůstků a štětin, i způsobu života. Tak například housenky hnědáska osikového žijí po vylíhnutí pospolitě na listech jasanu, ale na zimu slézají na zem a přezimují jednotlivě, přičemž v brzkém jaře přecházejí na konzumaci lesních bylin, aby po vyrašení listů vylezly zpátky na jasany.

lišaj pryšcový Hyles euphorbiae - housenka
Když je housenka pestřejší než dospělý motýl - lišaj pryšcový.

Druhým klidovým stadiem je kukla. Klidové je toto stadium ale pouze navenek, uvnitř kukly se odehrává jedna z nejúžasnějších proměn v říši přírody. Ze špatně pohyblivé housenky, jejíž nejdůležitější orgánovou soustavou je trávicí trubice, vznikne dospělý motýl, vysoce mobilní okřídlený tvor vybavený smysly, jejichž citlivost často přesahuje i nejdůmyslnější přístroje. Během proměny se tělesné tkáně housenky doslova rozpustí a stávají se stavebním materiálem pro tkáně motýla.

Dospělý motýl (imago) vylézá z kukly vlhký a měkký, teprve na vzduchu tuhne jeho tělesná schránka a především křídla, do jejichž žilek musí nejprve napumpovat lymfu, aby je vypjal, neboť čerstvě vylíhlý motýl má křídla zmuchlaná do malých balíčků na zádech, asi jako parašutista padák. Po oschnutí je motýl hotový, od této chvíle už neroste, a pokud přijímá potravu, pak jenom proto, aby doplnil energii potřebnou k letu. Pouze u některých druhů motýlů se dospělci líhnou s ne zcela vyvinutým rozmnožovacím ústrojím, takže u nich během života dospělce ještě dochází k jakémusi vnitřnímu vývoji.

hnědásek kostkovaný Melitaea cinxia - samec
Vyčkávající samec hnědáska kostkovaného. Tím, že sedí na slunci, zároveň udržuje letové svaly zahřáté na optimální teplotu.

Úkolem dospělých motýlů je spářit se a dát vzniknout novému pokolení. Hledání partnerek je především záležitostí samců, kteří k tomu používají rozličné párovací strategie. Jednou z nich je patrolování, při němž samec přeletuje nad loukou a pátrá po samicích. Jako příklad lze uvést běláska řeřichového, jehož samečci s jasně oranžovými špičkami křídel neúnavně patrolují podél okrajů lesa v dubnu a květnu. Jiná strategie, vyčkávací, zvaná též perching, spočívá v tom, že samec obsadí místo s dobrým rozhledem do okolí a prudce startuje za proletujícími samicemi, v praxi však většinou za vším, co proletí okolo. Vhodným místem k vyčkávání může být vysoký stonek, keř, kmen stromu, kámen nebo ploška holé země. Při této strategii se často projevuje teritoriální chování a samci vzájemně soupeří o nejlepší místa. Perching je typický pro soumračníky a mnohé druhy hnědáskůvelkých okáčů.

otakárek fenyklový Papilio machaon
Otakárek fenyklový na vrcholové plošině Zlatého koně v Českém krasu. Podobně se slétají na čedičových kupách Českého středohoří nebo na pálavských Děvičkách.

Specifickou párovací strategii uplatňují velké druhy motýlů, které jsou zdatnými letci a nečiní jim problémy putovat krajinou. Při tomto způsobu života by setkání dvou jedinců opačného pohlaví bylo poměrně málo pravděpodobné, proto jsou tito motýli vybaveni instinktem, který jim velí přilétat na kopce a jiné krajinné dominanty. Toto chování se označuje termínem hilltopping a je typické zejména pro oba naše druhy otakárků.

Zatímco samec může po úspěšném aktu dál zkoušet štěstí a pátrat po dalších potenciálních partnerkách, samici čeká ještě jeden, neméně důležitý úkol, a to naklást vajíčka. Řada motýlů klade přímo na živnou rostlinu nebo do její bezprostřední blízkosti. Některé druhy jdou až tak daleko, že samice vyhledávají nejen určitý rostlinný druh, ale dokonce při kladení berou v potaz i pozici dané rostliny, především zda je dostatečně osluněna, aby vylíhlá housenka netrpěla chladem, který by zpomaloval její vývoj, případně vedl až k jejímu uhynutí.

modrásek hořcový Rebelův Maculinea alcon rebeli - samec
Modrásek hořcový Rebelův potřebuje k životu kromě vzácného hořce křížatého i mravence rodu Myrmica.

Myrmekofilie

Zvláštností v životním cyklu některých motýlů z čeledi modráskovitých je myrmekofilie, tedy vázanost motýla, konkrétně housenky, na mravence. U některých druhů není tento svazek pevný a housenky jsou schopny úspěšně dokončit vývoj i bez mravenců, takzvaní obligátní myrmekofilové se však bez adopce mravenci neobejdou.

Jak známo, mravenci se mezi sebou dorozumívají pomocí chemických signálů, které jasně určují příslušnost mravence ke kolonii a jeho postavení. Housenky modrásků dokázaly během statisíců, možná milionů let evoluce tento mravenčí kód prolomit a dovedou doslova hovořit jejich jazykem. Poté, co se několik týdnů krmí na živné rostlině, spadnou na zem a začnou lákat mravence. Říkají o sobě, že jsou ztracenou mravenčí larvou, a že potřebují být odneseny zpět do mraveniště, kde se o ně musí mravenčí dělnice postarat. A mravenci je poslouchají na slovo.

modrásek bahenní Maculinea nausithous - samice
Housenky modráska bahenního se nejprve živí květy krvavce totenu, v mraveništi pak požírají larvy svých hostitelů.

Většinou se má za to, že housenky modrásků pouze zneužívají pohostinnosti mravenců a nechávají se od nich krmit, nicméně přinejmenším u modráska bahenního a modráska černoskvrnného bylo prokázáno, že jejich housenky požírají mravenčí larvy a kukly a dokonce mohou svým apetitem značně oslabit nebo úplně zlikvidovat kolonii svých hostitelů.

Situace modráska v mraveništi se zcela mění okamžikem, kdy se z kukly vyklube dospělý motýl. Ten již s mravenci nijak chemicky nekomunikuje a tak není vítaným hostem a musí se co nejrychleji prodrat ven a utéci z dosahu mravenčích kusadel. Jediné, co ho na útěku chrání, jsou zvláštní peříčkovité šupinky, které zůstávají mravencům v kusadlech.

Koláčkova galerie motýlůMotýl

  Motýli Články Kvízy Odkazy Novinky Autor English
O motýlech
Jak ulovit pěkný snímek
Fotografická technika
Různé
Slovníček
Vybraný motýl

Žluťásek jižní - samec
Žluťásek jižní - Colias alfacariensis

Oblíbené druhy motýlů
ohniváček černokřídlýpestrokřídlec podražcovýmodrásek tmavohnědý
babočka paví okohranostajník vrbový
perleťovec dvanáctitečný
Koláčkova galerie motýlů

Koláčkova galerie motýlů © Marek Vojtíšek, 2004-2016 | Založeno 3. 6. 2004 | Naposledy aktualizováno 22. 8. 2016
Jakékoli užití fotografií a textů publikovaných na webu kolas.cz je možné pouze s písemným svolením autora.