Motýli (Lepidoptera)

Hmyz s proměnou dokonalou. Vedle blanokřídlých, dvoukřídlých a brouků patří motýli k nejpočetnějším hmyzím řádům. Jsou rozšířeni na všech světadílech s výjimkou Antarktidy, druhové bohatství je nejvyšší v tropických oblastech a směrem k chladnějším klimatickým pásům klesá. Celkový počet vědecky popsaných druhů motýlů se pohybuje kolem 180.000, v České republice bylo doposud popsáno cca 3.400 druhů.

Vědecké pojmenování Lepidoptera zavedl Carl Linné, zakladatel moderní systematické biologie, a je odvozeno z řeckých slov lepidos (šupina) a pteron (křídlo). Odtud dříve používaný český název šupinokřídlí.

Tělesná stavba motýlů odpovídá hmyzímu schématu (hlava, hruď, zadeček, 3 páry článkovaných nohou), dospělci se vyznačují dvěma páry křídel, u některých druhů zakrnělými. Křídla i tělo jsou kryty chloupky a šupinami, jejichž zbarvení může být dáno buď přítomností pigmentů, nebo strukturou, která odráží pouze určité vlnové délky a jiné pohlcuje.

Motýli disponují vysoce citlivými smysly - zejména hmatem, čichem a zrakem, u některých druhů se přidává sluch a u migrantů i schopnost navigace při dálkových přeletech, dosud ne zcela objasněná.

Dospělí motýli žijí na souši a zejména větší druhy patří mezi dobré letce, migrující jedinci dokáží přeletět stovky i tisíce kilometrů. Housenky motýlů žijí obvykle na rostlinách, jimiž se živí, malé a dřevožravé housenky i uvnitř rostlinných pletiv, zajímavostí jsou druhy živící se vodním rostlinstvem a žijící pod vodou.

Viz také:

Systematika motýlů

Životní cyklus motýlů

Babočka admirál - spolu s babočkou bodlákovou a dlouhozobkou svízelovou patří k největším cestovatelům mezi evropskými motýly. Příslušníci letní generace se s příchodem podzimu stahují z celé Evropy do krajů kolem Středozemního moře.

Otakárek fenyklový - spolu s otakárkem ovocným a bělopáskem topolovým patří k největším středoevropským denním motýlům, dosahujícím v rozpětí křídel 7-9 cm. Velikost motýlích dospělců je závislá na tom, jaké podmínky k životu má housenka a jak se dokáže vykrmit. Motýli ze suchých oblastí tak bývají zpravidla menší než příslušníci stejného druhu v místech s bohatší nabídkou potravních zdrojů.

Vílenka leknínová - housenky tohoto drobného motýla z čeledi zavíječovitých se živí vodním rostlinstvem a tráví svůj život pod hladinou.