Vzhled a rozlišovací znaky

Křídla úzká, špičatá, protáhlé zavalité tělo aerodynamického tvaru. Přední křídla na líci nenápadně šedohnedě zbarvená, stejně jako hlava a hruď. Zadní křídla na líci oranžová, rub obou párů křídel hnědooranžový. Zadeček s černými a bílými skvrnami na okrajích, zakončený štětičkou dlouhých šupin. Při sání nektaru je nápadný dlouhý černý sosák, za letu svinutý.

Dlouhozobka svízelová létá ve dne za slunečního svitu a je výrazně menší než podobně nenápadně zbarvení lišaji, kteří navíc mají noční aktivitu. Dlouhozobka chrastavcová i dlouhozobka zimolezová se vyznačují průsvitnými křídly s šupinkami pouze na okrajích, zatímco dlouhozobka svízelová má křídla pokrytá šupinkami v celé ploše.

Výskyt

Jakožto mimořádně zdatného letce schopného překonávat dlouhé vzdálenosti i horská pásma lze dlouhozobku svízelovou pozorovat na celém území ČR, včetně nadmořských výšek nad 1000 m. Dospělci jsou nejčastěji k vidění při sání nektaru z květů. Způsobem letu připomínají kolibříky, když při sosání nektaru doslova visí ve vzduchu a poté prudce přeletují k dalšímu květu. Často přilétají k truhlíkům s muškáty, a to i uprostřed městské zástavby, v přírodě potom zejména na hadinec, bodláky a pcháče.

Životní cyklus

Dlouhozobka svízelová je migrant, přezimuje obvykle v jižní Evropě a severní Africe. Do střední Evropy přilétají dlouhozobky od dubna do června. Během léta se zde vyvinou jedna až dvě generace a od srpna do října se motýli stahují zpět k jihu. Mírnou zimu mohou dospělé dlouhozobky přečkat i u nás, větší množství jedinců po přezimování bylo pozorováno například v březnu 2014.

Obvykle zelené housenky (existuje i hnědá forma) se živí různými druhy svízelů. Kulatá, světle zelená vajíčka kladena jednotlivě na živnou rostlinu.