Fotografování motýlů v přírodě

Každý, kdo alespoň jednou zkusil zachytit motýlí krásu objektivem fotoaparátu, zná tu beznaděj – jediný letmý pohled na louku odhalí desítky poletujících krasavců, když se však za nimi člověk vydá, je to jako chytat světlo do pytle. Motýli všude kolem, ale žádný dost blízko, natož pak v klidu…

Trpělivost přináší růže. A motýly. Fotografie motýlů.

Trpělivost a vytrvalost jsou skutečně hlavní zbraně fotografa, protože žádné zaručené metody, jak nafotit pěkné snímky snadno a rychle, prostě neexistují. Přesto se tu pokusím shrnout své zkušenosti. Samy o sobě úspěch sice nezajistí, ale mohou k němu snad dopomoci.

Kritická vzdálenost

U většiny motýlů se mi podařilo vypozorovat jakousi kritickou vzdálenost, na kterou nechají člověka přiblížit úplně bez problémů. Po jejím překročení ovšem s železnou pravidelností odlétají. Podle zákonů schválnosti je tato kritická vzdálenost vždy o něco málo větší, než na jakou byste se s právě nasazeným objektivem potřebovali dostat…

Co s tím? V zásadě lze jít na věc dvěma způsoby, nejlépe samozřejmě oběma najednou. Zaprvé, je třeba být nenápadný. Zadruhé, lze využít poznatků o chování motýlů a vybrat si pro fotografování situace, kdy jeví přeci jen menší tendenci odstartovat z místa při prvním náznaku ohrožení.

Nenápadnost

Při odhalování možného nebezpečí spoléhají denní motýli do značné míry na zrak. Asi netřeba dodávat, že za jejich evolucí vytříbenou citlivost na prudký pohyb a kontrast vděčíme zejména ptákům. Pro fotografa to znamená, že se v blízkosti motýla musí pohybovat pomalu a plynule a pokud to nestačí, tak to příště zkusit ještě pomaleji a plynuleji. Konečné přiblížení je také nejlépe podnikat v úrovni motýla, ve vysoké trávě po kolenou, v nízké po břiše. Ptáci zřejmě nalétávají spíše shora…

Nic nevyplaší sedícího motýla tak spolehlivě, jako blížící se fotografův stín.

Chování motýlů

V závislosti na denní době se různé druhy motýlů věnují různým činnostem. Příjmu potravy, hledání partnera a páření, odpočinku. Mnohé druhy při tom dokonce mění prostředí, v němž se pohybují. Sání nektaru z květů bylin a minerálů z vlhké země probíhá na zemi nebo několik desítek centimetrů nad ní, kde lze fotografovat celkem snadno. Párování se může odehrávat vysoko v korunách stromů nebo na specifických, obtížně dosažitelných místech, jako jsou skalnaté vrcholky kopců. Rovněž během odpočinku může být složité se k motýlům dostat, často se skrývají v trávě, mezi kameny, na stromech, řada druhů při tom spoléhá na své ochranné zbarvení.

Příjem potravy

U vydatných zdrojů nektaru se obvykle shromažďuje větší množství motýlů, podobným lákadlem je přezrálé či spadané ovoce, vlhká zem s rozpuštěnými minerály, nebo i méně vábné objekty jako výkaly a rozkládající se zbytky živočichů. Motýli nebývají během příjmu potravy příliš ostražití, nebo alespoň ne tolik jako jindy, proto je tato činnost vynikající příležitostí pro fotografování.

Na květech lze fotografovat prakticky všechny druhy denních motýlů, řadu můrovitých, denní lišaje a vřetenušky. Hnijící ovoce a míza z poraněných stromů láká babočky, na zemi s oblibou sají bělásci, modrásci a některé druhy soumračníků.

Je dobré vypozorovat, jak se motýli při krmení chovají, když nejsou rušeni, a jak reagují na přítomnost člověka. Například bělásci rezedkoví nebo žluťásci jižní netráví na jednom květu příliš mnoho času, na druhou stranu nevěnují fotografovi prakticky žádnou pozornost. V takovém případě je třeba rychle zaujmout pozici, udělat jeden, dva záběry a sledovat, na který další květ motýl zamířil. Naproti tomu drobná molovenka kopřivová dokáže sedět na jednom květu dlouhé minuty, ale dostat se k ní s objektivem zaostřeným na nejkratší možnou vzdálenost je úkol pro hypnotizéra, tady se spěch rozhodně nevyplatí.

Několikrát jsem narazil na doporučení postavit se ke květu a čekat, až nějaký motýl přiletí a usedne. Já jsem spíše zastáncem opačného přístupu, aktivního sledování vybraných motýlů. Samozřejmě, u zdroje nektaru to začíná, tam je obvykle z čeho vybírat. Pak už je jen otázka, kdo bude vytrvalejší, nebo kdy zvolená superstar zmizí za mezí a mně nezbude, než celý postup opakovat. Za zásadní výhodu této taktiky považuji to, že se z pěti jedinců stejného druhu poletujících po louce soustředím na toho nejhezčího.

Hledání partnera a páření

Tato činnost je obvykle doménou samců, samice spíše pasivně vyčkávají na své objevení, například u smutníka jílkového nebo různých druhů štětconošů dokonce ani nejsou schopny letu. Patrolující samci jsou schopni uletět dlouhé vzdálenosti, aniž by usedli, proto jejich pronásledování nemá pro fotografa smysl.

Fotografovat lze samce praktikující jinou párovací strategii, vyčkávání, neboli perching. To se odehrává na místech s dobrým rozhledem, z nichž samci startují na proletující samice, či spíše na každého proletujícího motýla, přičemž často nehraje roli ani jeho barva. Většina vzletů je neúspěšných a motýl se vrací na původní místo. Takové chování je typické pro soumračníky a některé druhy stepních okáčů, pozoroval jsem i perchující samce hnědáska kostkovaného.

Pářící se motýli jsou rovněž vhodným objektem pro fotografování, ale i spojená dvojice je schopna letu a různé druhy jsou různě ostražité. Zatímco například žluťásci se snaží skrýt v trávě a při vyrušení rychle odlétají, modrásci usedají spíše na nápadných místech a nepřeletují daleko.

Odpočinek a slunění

Přiblížit se k motýlům během krátkého odpočinku je velmi obtížné, jsou obvykle velmi ostražití. Něco jiného jsou motýli věnující se slunění, motýli ukládající se ke spánku a motýli ztuhlí ranním chladem.

Motýli jsou živočichové studenokrevní, jejich aktivita je závislá na teplotě těla. V dopoledních a podvečerních hodinách se proto často sluní, aby udrželi svaly v optimální teplotě a mohli se co nejlépe pohybovat. Slunící se motýl nastavuje rozevřená nebo naopak složená křídla kolmo na sluneční paprsky a je tak ideálně nasvícen. Ačkoli mám pocit, že takový motýl bedlivě sleduje dění ve svém okolí, tak s odletem vyčkává až do poslední chvíle, takže s trochou šikovnosti a opatrnosti se k němu lze dostat velmi blízko. Ještě snazší je to za větrných dní, jako by všeobecný pohyb způsobovaný větrem činil motýly méně vnímavými vůči pohybům fotografa.

Motýli a denní doba

S večerem se motýli s denní aktivitou ukládají ke spánku. Některé druhy vyletují do korun stromů, jiné se uchylují do trávy. Slunečné večery jsou ideální k fotografování modráskovitých, kteří usedají ke spánku na stonky vysokých travin a zároveň nastavují složená křídla paprskům zapadajícího slunce, aby před příchodem noci vstřebali co nejvíce tepla.

V brzkých ranních hodinách lze pro fotografování využít ztuhlosti prochladlých motýlů. Po východu slunce se řada druhů začíná intenzivně slunit, například u zmíněných modráskovitých je to prakticky jediná příležitost, jak je zachytit s plně rozevřenými křídly. Podobné je to s okáči, perleťovci a na křoviskách se ráno často sluní i otakárci.

Motýli a počasí

Kromě denní doby má na aktivitu motýlů značný vliv počasí. Denní motýli jsou tvorové heliofilní, tedy aktivní za slunečního svitu. Při trvale zatažené obloze mají tendenci uchýlit se do úkrytů, kde není snadné je objevit, natož fotografovat. Za horka a plného slunce jsou zase tak aktivní, že je fotografování prakticky nemožné. Za ideální počasí tak lze považovat polojasno.

Během slunečných period motýli poletují, po zakrytí slunce mrakem však usedají a lze je fotografovat. Relativní nedostatek slunečního záření je pak nutí k intenzivnějšímu slunění, a to i v denní době, kdy se mu obvykle nevěnují.
 

Když motýl sedí, fouká vítr. Když vítr ustane, zajde slunce. Když slunce vyjde, motýl odletí.