Zkvašené ovocné vnadidlo

Fotografování nočních motýlů s využitím sladkého vnadidla. Jak vnadidlo připravit a aplikovat a co na něj může přiletět.

Bělopáska dubová známá též pod starším názvem hnědopáska alchymista. Na vnadidle ne zcela běžný návštěvník.

Recept na přípravu vnadidla

Posbíráme, případně nakoupíme přezrálé, lehce nahnívající ovoce. Osvědčily se mi hrušky a švestky, podstatné je, aby ovoce vonělo - v nezralosti sklízené plody prodávané v supermarketech obvykle nevoní, ani když hnijí, k přípravě vnadidla jsou tedy nepoužitelné. Ovoce hrubě očistíme (zbavíme stopek, případně pecek, jádřince nevadí) a rozvaříme s černým pivem. Rozmixujeme do jemna, opět přivedeme k varu a přidáme cukr, cca 1 díl cukru na 2-3 díly ovoce. Na mírném ohni necháme zhoustnout. Tento polotovar lze za horka naplnit do zavařovacích sklenic jako marmeládu, nechat v poloze víčkem dolů zatáhnout a skladovat ve sklepě i několik let.

pestroskvrnka zimolezová Mniotype satura

Pestroskvrnka zimolezová, další z druhů můrovitých, kteří mohou přiletět na vnadidlo.

Den až dva před plánovaným použitím vnadidla rozpustíme cca 1/3 kostky droždí ve vlažné sladké vodě a vzniklý kvásek v běžné nápojové 1,5 l PET lahvi smícháme s dávkou svařeného ovoce odpovídající jedné velké zavařovačce. Směs necháme prokvasit při pokojové teplotě. Kvašením se uvolňuje oxid uhličitý, podobně jako u lahve s burčákem tedy nesmíme dotáhnout uzávěr, aby nedošlo k explozi. Hotové vnadidlo lze v případě potřeby doředit vodou, pivem nebo vínem, případně mu dodat grády panákem tvrdého alkoholu. Směs by měla mít hustotu řidšího medu, přiměřeně tekutou, aby trochu stékala, ale dostatečně lepivou, aby dobře držela na kůře stromů.

Alternativní recepty

Někteří kolegové uvádějí následující recept, jednodušší, neboť se obejde bez vaření. Jako základ používají koupená švestková povidla - pozor, nutno najít produkt bez chemických konzervantů, jinak nezkvasí! Ta přisladí, rozředí do požadované konzistence černým pivem (čím stupňovitější, tím lepší) a postup zkvašení je pak stejný jako u receptu s hruškami.

Zimovnice brusnicová, všeobecně rozšířená a hojná můra, která přezimuje jako imago a na vnadidlo přilétá na podzim i na jaře.

Někdo používá banány s medem, někdo do vnadidla přidává červené víno, bezpochyby by šlo použít burčák, byť by zřejmě nešel nanášet na kůru. Obecně vzato, základní složky jsou tři - ovoce, cukr a kvásek - a v konkrétním provedení se fantazii meze nekladou. Lze tvrdit, že pokud vnadidlo voní a chutná svému tvůrci, pak bude s největší pravděpodobností vonět a chutnat i nočním motýlům. Přechováváte-li vnadidlo v domácnosti, dobře ho označte, aby si ho někdo omylem ráno nenamazal na chleba místo zavařeniny.

Aplikace vnadidla

Vnadidlo nanášíme na kůru stromů ve vytipované lokalitě. Stromy s vnadidlem je dobré vybírat tak, aby je člověk byl schopen i za tmy nalézt, případně je lze nenápadně označit. Dávka z jedné zavařovačky vystačí podle mých zkušeností na cca 10-15 stromů, podle míry zředění a podle množství naneseného na jednotlivé stromy. Já obvykle pokrývám nesouvislou vrstvou vnadidla plochu odpovídající papíru formátu A6 až A5, vnadidlo se snažím dostat do spár v kůře, kde lépe drží a pomaleji vysychá.

Plavokřídlec bílé L mi v září 2013 pravidelně přilétal na vnadidlo rozmístěné v Praze na březích Vltavy.

Obvykle vybírám stromy poblíž cesty a vnadidlo vždy nanesu na dva nebo tři stromy nedaleko sebe a toto opakuji o pár set metrů dál. V různých biotopech je šance na přílet různých druhů. S úspěchem lze vnadit v lese, na stromech podél vodotečí, na okrajích luk a stepních enkláv, zkrátka všude, kde je to nějakým způsobem motýlářsky zajímavé. Nevím proč, ale stává se mi, že na určitý strom nepřiletí nic, zatímco o kus dál jsou přílety dobré. Asi se ještě neumím dívat na svět můříma očima.

Na aplikaci vnadidla se mi osvědčila PET lahev s dírkou ve víčku, z níž lze vnadidlo na kmeny nastříkat podobně, jako prodavači hotdogů dávkují kečup a hořčici. Ideální je, pokud má lahev šikmé hrdlo. Toho lze dosáhnout jejím šikovným promačknutím nebo upuštěním - hrdlem dolů, mírně šikmo - z přibližně půlmetrové výšky na tvrdou podlahu, kdy se hrdlo na jedné straně zarazí do lahve. K této operaci, podobně jako k převozu, je dobré lahev uzavřít víčkem bez dírky.

Řídké vnadidlo lze napatlat na listy. Tento postup využívám, když po spotřebování všeho vnadidla ještě vypláchnu lahev trochou vody a sladkou šťávou postříkám nějaký keř nebo přízemní výhonky stromů. Takto aplikované vnadidlo není moc trvanlivé, ale přinejmenším první večer funguje velmi dobře a fotografie nočních motýlů na zelených listech oživí galerii, neboť vypadají jinak než na kůře, kde se většina druhů ztrácí.

Stužkonoska olšová na vnadidle, vpravo detail hlavy se sosákem.

Přílety

Nejprve odpověď na otázku, proč vlastně vnadit. Jednoznačně proto, že ne všichni noční motýli přilétají na světlo. Některé druhy vůbec, jiné přitahuje vnadidlo více než rozsvícená žárovka. A potom, vnadění je dobrodružství, zase trochu jiný zážitek než svícení, a v neposlední řadě fotografie vypadají jinak.

Asi nejlepší roční dobou pro kladení vnadidla jsou měsíce červenec, srpen a září, sezóna velkých stužkonosek rodu Catocala. Zajímavé druhy se mohou objevit i na podzim či na jaře, byť početně to bude oproti vrcholnému létu o poznání slabší.

Vnadidlo kladu většinou odpoledne a na první obchůzku vyrážím téhož večera. V horkém létě je to jediná možnost, protože druhého dne bude vnadidlo zaschlé a přestane účinkovat. Koncem srpna a v září, když se ochladí, lze počítat s tím, že vnadidlo na kmenech vydrží funkční několik dní.

Zkušení kolegové tvrdí, že nejlepší přílety jsou druhý či třetí den, a že se vyplatí převnaďovat, tedy nanést každý den na stejné místo trochu čerstvého vnadidla. Ověřil jsem si, že přinejmenším někteří konkrétní jedinci se na vnadidlo vracejí, a samozřejmě čím déle je vnadidlo umístěno, tím větší je šance, že ho objeví další a další noční motýli.

Osenice ypsilonová, další z hojných druhů můrovitých. V září přilétají na vnadidlo jedinci druhé generace.

Podobně jako na světlo, i na vnadidlo přilétají v různou dobu různé druhy, neboť ne všichni noční motýli jsou aktivní po celou noc. V pozdním létě a na podzim, kdy jsou noci chladné, je obecně největší aktivita před půlnocí, dokud je alespoň trochu teplo. Velké, nápadné stužkonosky se objevují prvních pár hodin po setmění a poté odlétají, později se naopak mohou objevit některé druhy osenic, plavokřídleců a podobně. Doporučuji tedy alespoň dvě kontroly vnadidla, jednu krátce po setmění a druhou kolem půlnoci. Pokud vnadidlo aplikujeme podél cesty v úseku 2-3 km dlouhém, vychází to i s fotografováním na jednu procházku tam a zpět.

Vliv počasí

Nejlepší přílety jsou za suchého, teplého počasí. Zejména to sucho je důležité, silně totiž omezuje nabídku přirozených potravních zdrojů a na návnadu se tak slétnou celá hejna vyhladovělých můr. Vnadění po dešti je naopak ztrátou času. Stalo se mi na jedné lokalitě, že první večer byly přílety velmi dobré, ale někdy během druhého dne se na les snesla lehká přeháňka a bylo po příletech. S kolegou, který se ke mně přidal natěšen mým líčením předešlého večera, jsme mohli tak leda spočítat pár osenic šťovíkových.

Několik tipů pro fotografování

Řada druhů přilátajících na vnadidlo je poměrně plachá a při osvícení baterkou či čelovkou má tendenci z vnadidla odletět. To je fakt, se kterým se jako fotografové musíme smířit, někdy je prostě jednodušší motýly chytat než fotografovat.

V srpnu 2016 mi v lužním lese u řeky Moravy přilétlo na vnadidlo několik exemplářů stužkonosky modré.

Rušivý efekt světla lze omezit tím, že na vnadidlo nesvítíme hned přímo, ale pouze okrajem světelného kužele a takto necháme můry chvíli na světlo zvyknout. Pokud nerušeně pokračují v hodování, máme vyhráno. V případě, že vyhlédnutý noční motýl jeví známky nervozity, leze sem a tam a vibruje křídly, je nutné se rychle rozhodnout pro jednu ze dvou variant. První možnost, rychle fotit. Je prakticky jistota, že můra brzy odletí a téhož večera se už na místo nevrátí, ale pár záběrů se může podařit. Druhá možnost, zhasnout světlo, případně ho nasměrovat z vnadidla úplně pryč, a chvíli počkat, až se vše uklidní, a pak to zkusit znovu. Není však jisté, že napodruhé bude člověk úspěšnější, ani to, že část můr neodletí i po zhasnutí světla.

Všiml jsem si, že čím déle můry na vnadidle hodují, tím menší mají sklon odletět. Může to souviset s obsahem alkoholu ve vnadidle i s tím, že s plným žaludkem se prostě hůř létá.

Brouci, mravenci a jiná havěť

Vnadidlo pochopitelně neláká jen motýly. Již ve dne se na něj zakrátko slétnou mouchy, vosy a sršni. Posledně jmenovaný hmyz má jak denní, tak noční aktivitu, a nalétá na světlo. To může být nepříjemné, když uprostřed noci sršeň z vnadidla vystartuje proti čelovce, kterou má člověk kousek nad očima. V takovém případě je nutno zachovat chladnou hlavu, po zvířeti se neohánět a co nejrychleji zhasnout, zmatený sršeň pak zmizí v noční tmě.

Nejhorším nebezpečí pro vnadidlo představují mravenci. Šiky neúnavných šestinohých dělníků jsou schopné vnadidlo obsadit a nalezený zdroj potravy zuřivě bránit v takovém počtu, že se k němu noční motýli už prostě neprotlačí. Jednou se mi stalo, že mravenci do druhého dne kůru od vnadidla dokonale vyčistili, od té doby se snažím vyhýbat kmenům, na nichž najdu byť jediného mravence.

Z dalších strávníků přistižených na vnadidle mohu jmenovat střevlíky, drabčíky, škvory, kobylky a slimáky. Na nočních toulkách lesem potom člověk narazí na různou zvířenu, od žab a drobných hlodavců přes ježky, kočky až po srnčí, divoká prasata a opozdilé cyklisty. Světelným kuželem čelovky občas prolétne netopýr. Od chrochtajících zvířat si raději udržuji odstup, ale jinak je třeba si uvědomit, že všichni ti noční tvorové si jdou po svém, ať už tam člověk je či není, takže je zbytečné se jejich přítomnosti přehnaně obávat.