Odrazná deska

Tvorba kvalitní fotografie je z velké části založena na práci se světlem. O vlastnostech různých typů světla jsem psal již před lety v článku příznačně nazvaném Světlo. Dříve či později narazí fotograf na situaci, kdy přirozené světlo z různých důvodů nestačí k dosažení kýženého výsledku a je třeba si nějak pomoci. Velmi jednoduchou a nečekaně účinnou pomůckou, kterou si každý zvládne vyrobit doma, je odrazná deska.

Obchody s fotografickým vybavením nabízejí všelijaké odrazné desky, obvykle se jedná o kus bílé, stříbrné či zlaté látky v pružném rámu v ceně nekolika set korun. Kdo fotí portréty, tomu se budou hodit, nicméně v makrofotografii si člověk vystačí s deskou daleko menších rozměrů.

Já si zhotovil desku velikosti o něco menší než A4, z tuhého papíru, na který jsem nalepil kuchyňský alobal. Odraz od jeho lesklé strany se mi zdál příliš tvrdý, navíc případné nerovnosti na povrchu by mohly házet ostrá prasátka, tak jsem se rozhodl pro matnou stranu. Tohoto lehoučkého pomocníka jsem ocenil již mnohokrát, zde pro ilustraci uvádím několik konkrétních příkladů. Většina těchto fotografií by vznikla i bez odrazné desky, avšak přišly by o podstatnou část svého kouzla.

Soumračník skořicový, vlevo snímek bez odrazné desky, vpravo s deskou.

Soumračník skořicový nádherně pózuje na květu krvavce menšího, ale před fotografem vyvstávají tři problémy. Zaprvé, podvečerní obloha se zatahuje a světla není moc. Zadruhé, i když je světlo měkké, pod žilkami na křídlech se tvoří nepěkné stíny. Zatřetí, blíží se bouřka, je třeba fotit rychle.

Jelikož motýl seděl nízko nad zemí a bylo třeba jej dosvětlit odspodu, stačilo pod něj odraznou desku podsunout a volně položit do trávy. K doladění polohy jsem ji ještě podložil kloboukem. Světlo odražené deskou hezky vyplnilo stíny a zvýšilo i celkový jas scény, což mi umožnilo udržet citlivost na hodnotě 400 ISO. Během pár minut bylo hotovo.
 

Lišaj vrbkový dosvětlený odraznou deskou. Vpravo fotografování líce křídel, též s využitím odrazu světla od desky.

Podobný případ jako soumračník, lišaj vrbkový usazený v trávě. Hlavním problémem je příliš ostré sluneční světlo. K vyrovnání kontrastů jsem opět použil odraznou desku nastrčenou do trávy pod motýlem. Stejným způsobem jsem dosvětlil chvíli po sobě pořízené fotografie rubu i líce křídel.
 

Odrazná deska upevněná v ohebném držáku při fotografování housenky lišaje pryšcového.

Při fotografování housenky lišaje pryšcového hodující na větvičce pryšce bylo problémem večerní slunce, které ji nasvěcovalo z boku, zatímco hřbet s krásnou červenou linkou byl utopen ve tmě. Vzhledem k nutnosti exponovat tak, aby bílé skvrny na boku housenky nebyly beznadějně přepálené, by i pozadí scény bylo prakticky černé. Práce s odraznou deskou byla v tomto případě složitější, musel jsem využít ohebného držáku, abych ji zvedl nad fotografovanou scénu. Tímto způsobem jsem na housenku i na pozadí dostal odražené sluneční paprsky, které do hlubokých stínů vnesly trochu života.

Bělásek řepový v protisvětle.

Chladné říjnové ráno, mlhu nad loukou prořezávají první sluneční paprsky. Kapičky rosy na nohách, tykadlech, hlavě a okrajích křídel běláska řepového mnohem lépe vynikají při fotografování proti slunci. Nebýt lehkého přisvícení odraznou deskou, byla by hlava chrpy černá a kapky pokrývající rub zadního křídla běláska sotva zřetelné. Podobným způsobem jsem přisvítil například i tohoto samce žluťáska borůvkového.