Melanismus
Melanismus v zoologii označuje černé nebo převážně černé zbarvení způsobené abnormálně zvýšeným obsahem černého pigmentu melaninu v povrchových tkáních živočichů. Jedná se o opak albinismu, kdy naopak pigment zcela chybí.
Melanismus se vyskytuje u široké škály živočichů včetně savců, známý je například černý levhart, jaguár a další šelmy. Melanické formy se objevují i u některých druhů motýlů. Takzvaný adaptivní melanismus označuje geneticky podmíněné tmavé zbarvení, které svému nositeli poskytuje výhodu v podobě lepšího maskování nebo lepšího vstřebávání tepla. Druhá ze zmíněných výhod se odráží ve zvýšeném výskytu tmavých forem některých motýlů v horách, kde panuje chladnější klima. Tento jev bývá označován jako montánní melanismus.
Specifickým typem adaptivního melanismu je takzvaný industriální melanismus, zvýšený výskyt černých forem v oblastech se silně znečištěným životním prostředím. Učebnicovým příkladem tohoto jevu je drsnokřídlec březový (Biston betularia), noční motýl z čeledi píďalkovitých. Typické zbarvení tohoto druhu je bílé s drobnými černými skvrnami. V polovině 19. století se v Anglii v důsledku genové mutace objevili melaničtí jedinci, kteří během půlstoletí zcela převládli nad původní světlou formou. Jak k tomu došlo?
Drsnokřídlec březový létá v noci, den tráví přitisknutý na kmenech stromů. Pokud je kůra porostlá světlými lišejníky, je původní barevná forma drsnokřídlece skvěle maskována. Průmyslové znečištění však vyvolává kyselé deště, které lišejníky hubí, a tak je na obnažené tmavé kůře lépe maskována forma melanická. Přísné zákony na ochranu ovzduší přijaté ve Velké Británii v 70. letech 20. století vedly k návratu původní světlé formy, která dnes drtivě převažuje. Obdobně v České republice se melaničtí drsnokřídleci hojněji objevují v okolí Prahy a v dalších průmyslových oblastech, zatímco například v jižních Čechách se nevyskytují prakticky vůbec.
Výlučná souvislost melanismu u drsnokřídlece březového s průmyslovým znečištěním bývá zpochybňována s poukazem na absenci melanické formy v jižní Evropě, včetně oblastí s rozvinutým průmyslem. Svou roli zřejmě může hrát i podnebí, především teplotní a vlhkostní poměry, a mizení černých drsnokřídleců na konci 20. století může souviset s oteplováním klimatu.
Drsnokřídlec březový - melanická forma vzniklá spontánní genovou mutací. Motýl je celý černý, bez jakékoli kresby. Nález kompletně černého jedince v oblasti vátých písků na Hodonínsku je tak trochu paradoxem, jedná se o oblast s teplým a suchým podnebím a víceméně bez těžkého průmyslu.
Tmavoskvrnáč dubový - melanická forma pojmenovaná merularia. Typická bílo-černo-hnědá kresba zcela chybí, křídla jsou celá tmavě hnědá až černá, pouze při intenzivním nasvícení se objeví sytě černé příčky.
Můřice obecná - melanická forma se zachovanými náznaky kresby u vnějšího okraje předních křídel a s kontrastně vystupujícími můřími skvrnami.
Bekyně mniška - melanický samec s naznačenými černými příčkami na křídlech. Typická forma má černou kresbu na čistě bílém podkladu, vyskytuje se celá řada částečně melanických forem s různě tmavým šedým podkladem.
