Mezofytikum

Mezofytikum je fytogeografická oblast tvořící přechod mezi teplým termofytikem a chladným oreofytikem. Svou podobou odpovídá typické charakteristice středoevropského mírného pásma opadavých listnatých lesů.

Mezofytikum pokrývá většinu území České republiky mimo nejteplejších nížin a nejvyšších hor. Jeho charakter je tak velmi pestrý, od výslunných jižních strání s prvky termofytika až po pánevní rašeliniště blížící se v mnoha aspektech oreofytiku.

Přírodní bohatství mezofytika je nejvíce ohroženo intenzivním zemědělstvím na velkých půdních celcích a lesnickým hospodařením s často nevhodnou druhovou skladbou dřevin. Jako místa s vysokou biodiverzitou se tak trochu paradoxně ukazují například vojenské výcvikové prostory, právě díky dlouhodobé absenci intenzivního hospodaření.

Hnědásek chrastavcový - obyvatel podmáčených luk a vlhkých podhorských pastvin, jeden z nejohroženějších denních motýlů Evropy. Vyžaduje členitou krajinu s dostatkem vhodných mikrostanovišť, což je neslučitelné s intenzivním zemědělským a lesnickým hospodařením. V České republice je monofág na čertkusu lučním, podle jehož staršího pojmenování chrastavec (dnes označuje jinou rostlinu) získal své druhové jméno,

Okáč kluběnkový - typický druh mezofytika, členité středoevropské krajiny a světlých lesů, ohrožený druh Červeného seznamu. Kolem roku 2025 již pouze dožívají poslední zbytky středočeské populace a jedinou souvislejší oblastí výskytu v ČR zůstává Českokrumlovsko.

Modrásek bahenní - spolu s příbuzným modráskem očkovaným žijí na vlhkých loukách s krvavcem totenem. Oba druhy jsou celoevropsky chráněné v rámci soustavy Natura 2000. Ohrožení jsou především nevhodně načasovanou sečí a likvidací celých biotopů při regulaci říčních toků. Totenové louky jsou typickým fenoménem mezofytika, i když něktré lokality modrásků leží v nivách velkých řek v termofytiku.