Introdukce

Introdukcí se v biologii a ekologii rozumí vysazení živočišného či rostlinného druhu člověkem mimo jeho areál nebo lokalitu výskytu.

Introdukce může být záměrná, nebo neúmyslná. Známé jsou případy okrasných rostlin (například bolševník velkolepý, křídlatka japonská a sachalinská, netýkavka žláznatá) introdukovaných do Evropy za účelem pěstování v zahradách a parcích, které se však posléze rozšířily do volné krajiny a staly se invazními druhy.

V případě vysazení druhu na lokalitě, kde se dříve vyskytoval, se jedná o zpětnou introdukci neboli reintrodukci. Introdukce a zejména reintrodukce mohou být významným nástrojem ve snaze o záchranu ohrožených druhů motýlů, jejichž zbývající lokality výskytu jsou izolované a neumožňují přirozené šíření a znovuosídlení lokalit, na nichž druh dříve žil.

Příkladem úspěšné introdukce je přenos okáče horského z Hrubého Jeseníku do východních Krkonoš, uskutečněný J. Soffnerem v roce 1933, a vysazení v ČR vyhynulého ohniváčka rdesnového na Šumavě, kde jako zdroj posloužila populace z rakouské části pohoří. Z reintrodukcí lze zmínit návrat jasoně červenookého do Štramberku a modráska černoskvrnného do Velké Británie.

Okáč horský - motýl hojně se vyskytující na horských loukách Hrubého Jeseníku, nad horní hranicí lesa. V Krkonoších chyběl, pravděpodobně proto, že jejich hřebeny byly před příchodem člověka porostlé klečí. Na začátku 20. století však již byly přeměněny na horské pastviny a okáč na nich našel ideální podmínky k životu.

Jasoň červenooký - reintrodukovaná populace ve Štramberku je navzdory snaze ochránců přírody slabá a zranitelná. Důvodem je malá rozloha vhodného biotopu a tlak nenechavců, kteří odnášejí kukly i dospělé motýly, ačkoli jejich sběratelská hodnota je naprosto mizivá.