Priorita času, priorita clony, plný manuál. Různé režimy pro různé situace.
Výrobci pro ně sice mají různá označení, ale u všech soudobých zrcadlovek a u většiny sofistikovanějších kompaktů najdeme poloautomatické expoziční režimy priority času (Tv, S), priority clony (A, Av) a také plně manuální režim (M). Tuto trojici režimů používám, v závislosti na situaci, k fotografování motýlů.
V zásadě je pro pořízení kvalitní fotografie třeba zvolit clonu odpovídající požadované hloubce ostrosti a míře rozostření pozadí, držet ISO co nejníže, aby byl potlačen šum, a expoziční čas dostatečně krátký na to, aby nedošlo k roztřesení snímku.
Klíčem k úspěchu je osvojit si ovládání fotoaparátu, umět zvolit vhodný režim a správné nastavení pro konkrétní situaci a nepodceňovat zpětnou vazbu. Přinejmenším expoziční hodnoty zobrazované v hledáčku by měl člověk koutkem oka sledovat neustále, vřele doporučuji i častou kontrolu pořízených snímků se zobrazením histogramu rozděleného na jednotlivé barevné kanály.
Mnou často používaný režim. Podle denní doby a podle toho, zda je motýl na slunci, nebo ve stínu, nastavuji hodnotu citlivosti ISO a expoziční čas na hranici bezpečné zóny, tedy tak dlouhý, jak jsem ještě schopen spolehlivě udržet. Volbu clonového čísla ponechávám na expoziční automatice fotoaparátu, ale hlídám, zda se pohybuje v okolí f/8.
Takto lze fotografovat naprostou většinu motýlů a i když úroveň osvětlení scény neodhadnu dobře a clona "ujede" třeba na f/6 nebo naopak f/11, stále ještě bude výsledný snímek s vysokou pravděpodobností celkem kvalitní. Pokud by podobně "ujel" čas směrem k dlouhé expozici, pak by snímek byl rozmazaný a tímpádem zcela znehodnocený.
Pro fotografování motýlů, jako jsou bělásci, žluťásci, otakárci nebo jasoni, používám prioritu clony. Tím, že jsou tito motýli poměrně velcí a světle zbarvení, odrážejí hodně světla a i při nízkých hodnotách ISO vycházejí expoziční časy při vhodném zaclonění hluboko v bezpečné zóně 1/500 až 1/1000 s. Roztřesení snímku tedy nehrozí, naopak s prioritou času by mohla clona snadno "uletět" někam k f/16 nebo i výše, pozadí snímku by bylo rušivé a kresba zhoršená vlivem difrakce.
Prioritu clony používám i při pořizování snímků, u nichž chci dosáhnout co největšího rozmazání pozadí, někdy i za cenu toho, že některé části motýla již budou neostré, a snímků, na nichž není motýl dominantním prvkem a je zobrazen jako součást prostředí, na velké ploše pozadí.
Aktualizace 2018: Víceméně jsem zcela přešel na práci v režimu priority clony. S ohledem na to, že u moderních zrcadlovek již není šum takovým problémem, jako býval dříve, není problém fotografovat s citlivostí snímače 400 nebo i 800 ISO a pohybovat se v bezpečné zóně expozičních časů, což je ovšem stále nutné si hlídat, především za horších světelných podmínek.
Natvrdo nastavená kombinace expozičního času a clonového čísla se hodí pro dva specifické případy.
Prvním je tmavý motýl, například hnědásek nebo perleťovec, neposedně sající na světlých květech. V tomto případě je třeba nejprve na pár snímcích ověřit vhodné parametry pro správnou expozici motýla a nastavit je v manuálním režimu a až poté pokračovat ve fotografování. V poloautomatickém režimu by hrozilo, že fotoaparát na části snímků změří expozici podle květu a motýl bude černý jako bota. Platí to samozřejmě i obráceně, pro výrazně světlého motýla na tmavém podkladu.
Druhým případem je fotografování s bleskem. V této situaci nastavené hodnoty času, clony a citlivosti senzoru (ISO) určují, jak světlé či tmavé bude pozadí snímku, osvícené přirozeným světlem. O správnou expozici fotografovaného objektu se postará automatika fotoaparátu tím, že přizpůsobí sílu záblesku. Tak to alespoň funguje u zrcadlovek Canon a pochopitelně ve dne, kdy je pozadí nějak osvícené. V noci je k prosvětlení pozadí třeba použít externí blesk, ale to je téma na samostatný článek: Fotografování nočních motýlů: Praktické rady a tipy.
Fotošopoví nadšenci za dlouhých zimních večerů loví obrazy z temných hlubin, nebo naopak rekonstruují kresbu ve vypálených světlech. Já jsem toho názoru, že nejlépe se pracuje a nejlepších výsledků lze dosáhnout, pokud se začíná správně exponovaným snímkem.
Je daným faktem, že automatika fotoaparátů je přizpůsobena snímání krajiny a lidí. Křídla motýlů, hýřící intenzivními barevnými odstíny, vysokými jasy i hlubokými stíny, pro ni často představují problém. Například u oranžových ploch na křídlech ohniváčků, perleťovců a hnědásků tak prakticky vždy dojde k přepálení červeného kanálu. Naštěstí je zde možnost nastavit patřičnou kompenzaci expozice a tento problém odstranit. Též při fotografování s bleskem lze obdobným způsobem regulovat sílu záblesku, přinejmenším u zrcadlovek a lepších kompaktů. Ke zkrocení jasů většinou stačí -2/3 EV, i když zřejmě záleží na značce a modelu fotoaparátu. Například se mi zdá, že Canon EOS 7D potřebuje u makra o něco více negativní kompenzace expozice než potřeboval EOS 30D, zatímco u krajinek je tomu naopak. Zde se vracím k tomu, co jsem zmínil na začátku, že je více než vhodné sledovat rozložení jasů na histogramu a nastavení fotoaparátu přizpůsobit.
Zkrátka a dobře, fotografie pořizuje fotograf. Veškerá technika a automatika je pouze nástrojem, který má své silné a slabé stránky. Úkolem pro člověka, který tyto nástroje používá, je těch silných stránek využít a ty slabé eliminovat. Snad se mi v tomto článku podařilo nastínit některé z cest, jak na to. Můžete to samozřejmě zkusit úplně jinak a může to fungovat úplně stejně, nebo i lépe. Jisté je jen to, že kdo slepě spoléhá na techniku a rezignuje na svůj vlastní vklad do procesu, pořídí kvalitní snímky pouze náhodou.
Koláčkova galerie motýlů © Marek Vojtíšek, 2004-2024
| Založeno 3. 6. 2004 | Naposledy aktualizováno 11. 10. 2024
Jakékoli užití fotografií a textů publikovaných na webu kolas.cz je možné
pouze s písemným svolením autora.