Noční motýli s denní aktivitou

Dlouhozobka svízelová, přástevník kostivalový a ti další, aneb není všechno denní motýl, co létá ve dne.

zejkovec hluchavkový Pseudopanthera macularia

Občas člověk při procházkách přírodou narazí na tvory, kteří vesele poletují za denního světla, ačkoli patří k motýlům nočním. Předně je třeba zmínit, že za noční motýly je označována z vědeckého hlediska nesourodá skupina motýlích čeledí. Jde o označení historické, ale vžité a svým způsobem praktické, blíže viz článek o systematickém členění motýlů. Dále platí, že naprostá většina motýlů označovaných jako noční skutečně létá v noci a denní aktivita se v České republice týká jen několika desítek z cca tisícovky druhů velkých nočních motýlů. Rozhodně tedy nejde o úplně běžný fenomén, u řady druhů je navíc omezen třeba jen na jedno pohlaví. V tomto článku naleznete stručný přehled nejběžnějších nočních motýlů s denní aktivitou doplněný o několik pozoruhodností.

dlouhozobka svízelová Macroglossum stellatarum
Dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum) saje za letu nektar z květů. Ráda přilétá doplnit energii k truhlíkům s rozkvetlými muškáty.

Začnu příkladem asi nejznámějším, a tím je dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum). Způsobem sání nektaru, kdy za prudkého víření křídly levituje nad květem, připomíná kolibříka, ale je to noční motýl z čeledi lišajovitých. Na jaře k nám coby sezónní migrant přilétá ze zimovišť v severní Africe, které se tou dobou mění ve vyprahlou pustinu, vyvede tu jednu nebo dvě generace a s nástupem podzimu se vrací do Afriky. Obecně platí, že dlouhozobka svízelová ve střední Evropě přezimovat nedokáže, v posledních letech se ale objevují pozorování dlouhozobek létajících v březnu a dubnu. Ta svědčí o tom, že minimálně někteří dospělci u nás zimu přežijí.

Dlouhozobka svízelová má dva příbuzné druhy, které u nás žijí trvale, když stejně jako další lišajovití přezimují ve stadiu kukly. Jde o dlouhozobku zimolezovou (Hemaris fuciformis) a dlouhozobku chrastavcovou (Hemaris tityus). Ty rovněž létají během dne, jsou ale mnohem méně nápadné a pouze hojnější z obou druhů, dlouhozobka zimolezová, se občas objeví v blízkosti lidských sídel. Na květy v zahradách též někdy za denního světla přiletí lišaj svízelový (Hyles gallii), dokonce i kolem poledne, na rozdíl od některých dalších druhů lišajů, kteří květy navštěvují za soumraku nebo v noci.

přástevník kostivalový Euplagia quadripunctaria

Dalším všeobecně známým nočním motýlem s denní aktivitou je přástevník kostivalový (Euplagia quadripunctaria). Vyskytuje se ve druhé polovině léta v teplých oblastech ČR, přičemž nejvíce se mu daří v lesostepních biotopech. Přástevníci kostivaloví s oblibou sají za plného slunce na květech bohatých na nektar, na příhodných místech lze najít i desítky jedinců pohromadě. V chladnějších oblastech jsem opakovaně narazil též na přástevníky hluchavkové (Callimorpha dominula) sající ve dne na květech, takže i tento druh má částečnou denní aktivitu, byť létá velmi aktivně i v noci, kdy přilétá k UV světlu. Ve dne pak létá ještě několik dalších druhů přástevníků a lišejníkovců patřících do stejné čeledi, ale to jsou motýli vzácnější a podstatně méně nápadní. Mnohé druhy přástevníků lze při procházení luk vyplašit z trávy a přimět ke krátkému či delšímu letu, jako příklad lze uvést přástevníka chrastavcového (Diacrisia sannio), ale sami o sobě, nejsou-li rušeni, dávají tito motýli za denního světla přednost odpočinku.

černoproužka topolová Archiearis puella
Samec černoproužky topolové (Archiearis puella) saje z bláta na lesní cestě.

Poměrně pestrou škálu nočních motýlů lze spatřit za slunných jarních dní v listnatých či smíšených lesích. Již v březnu nebo i koncem února se objevují tři druhy černoproužek z čeledi píďalkovitých. Nejrozšířenější je černorpoužka osiková (Archiearis notha), na březové porosty je vázaná černoproužka březová (Archiearis parthenias) a pouze v nivách jižní Moravy lze najít černorpoužku topolovou (Archiearis puella). Všechny mají společné to, že dopoledne sají na rozblácených cestách a kmenech stromů s vytékající mízou, odpoledne se pak stěhují do korun stromů a šance na jejich spatření rapidně klesá.

martináč bukový Aglia tau
Takto v klidu na kůře stromu martináče bukového (Aglia tau) ve dne neuvidíte.

V dubnu a začátkem května se po listnatých lesích prohánějí poměrně velcí rezaví motýli, připomínající babočky jilmové (Nymphalis polychloros). Jejich let je ale klikatější a na rozdíl od baboček nikdy neplachtí, nýbrž neustále mávají křídly. Jsou to samci martináče bukového (Aglia tau), pátrající po čerstvě vylíhnutých samičkách. Během dne jich lze spatřit desítky, ale běhat za nimi s fotoaparátem je marné, nesednou. V noci jich ke světlu přiletí jen pár, ale brzy se uklidní a nechají se fotografovat. Podobný rozvrh s denní i noční aktivitou má i jeden z našich nejkrásnějších nočních motýlů, na přelomu března a dubna létající strakáč březový (Endromis versicolora). Pravdou ale je, že jsem nikdy žádného strakáče přes den létat neviděl, vyjma odpoledního vnadění samečků na neoplozené samice z chovu. Naštěstí pro fotografy obě pohlaví strakáčů přilétají v noci na světlo.

Podobně jako martináče bukové (Aglia tau) v lesích lze na otevřených biotopech pozorovat samce bourovce ostružiníkového (Macrothylacia rubi), a to především v květnu. Létají vpodvečer, před západem slunce, stejně zvláštním klikatým letem jako martináči, jen o něco rychleji, a stejně jako oni pátrají po samičkách. Na rozdíl od samic ale samci bourovců ostružiníkových (Macrothylacia rubi) prakticky nepřilétají v noci ke světlu.

bělokřídlec luční Siona lineata

Jaro je též dobou výskytu zejkovce hluchavkového (Pseudopanthera macularia), nevelkého, zato však nápadně zbarveného motýlka z čeledi píďalkovitých. Nejvíce jsem jich potkal podél okrajů lesa, v místech částečně zastíněných a spíše vlhčích. Tmavoskvrnáč vřesový (Ematurga atomaria) ze stejné čeledi dává přednost sušším a otevřenějším biotopům, ale jde o druh velmi nenáročný, objevující se snad na každé obyčejné louce. Jeho samci jsou nápadní hřebenitými tykadly. Posedávat v trávě nebo sát nektar z květů lze spatřit i poměrně velkého zástupce čeledi píďalkovitých, bělokřídlece lučního (Siona lineata), kterého si pro jeho velikost a zbarvení lidé občas pletou s běláskem.

jetelovka menší Callistege mi

Druhy s denní aktivitou najdeme i mezi můrovitými. Mnohdy ve společnosti denních motýlů sají nektar za plného slunce jetelovka hnědá (Euclidia glyphica) nebo jetelovka menší (Callistege mi), na květech lze spatřit rovněž světloskvrnku svlačcovou (Emmelia trabealis), tmavoskvrnku svlačcovou (Tyta luctuosa), blýskavku rožcovou (Panemeria tenebrata), černopásku štětkovou (Heliothis viriplaca), blýskavku travní (Thalpophila matura) a vícero druhů z podčeledi Hadeninae, jako je trávnice luční (Cerapteryx graminis), můra bedrníková (Sideridis lampra) nebo šedobarvec hnědý (Lasionycta imbecilla). Samotnou kapitolou mezi můrovitými je pak kovolesklec gama (Autographa gamma), zvaný též můra gama, migrant, který do Česka přilétá z jihu a v některých letech dosahuje značných početností. Jako všichni dobří letci potřebují tyto můry často doplňovat energii sáním nektaru. Nejčastěji je vídám na jetelu, což je možná dáno tím, že na příliš pečlivě udržovaných trávnících v městských parcích nic moc jiného nemá šanci kvést. Fotografování není úplně jednoduché, dospělé gamy jsou poměrně plaché a při vyrušení rychle zapadávají do trávy, kde díky šedavému kryptickému zbarvení snadno unikají pozornosti.

smutník jílkový Penthophera morio
Smutník jílkový (Penthophera morio), samec sedící na listu trávy.

Pokud v květnu zavítáte na pěknou louku na jižní Moravě, můžete mezi stébly trav spatřit hemžení prazvláštních tvorů s černými křídly a výrazně hřebenitými tykadly. Jde o samce smutníka jílkového (Penthophera morio), nočního motýla z čeledi bekyňovitých, kteří za slunných dní poletují a, jak jinak, pátrají po samičkách. Ty jsou zvláštní tím, že mají zakrnělá křídla, a tak pouze lezou a kladou vajíčka. Ve dne létají rovněž samci dalšího druhu z této čeledi, bekyně velkohlavé. Potkat je lze během léta v listnatých lesích, především doubravách. Tam se bekyně velkohlavá (Lymantria dispar) dokáže jednou za čas přemnožit natolik, že její housenky pak způsobují holožíry - podobně jako její známější příbuzná, bekyně mniška (Lymantria monacha), jejíž housenky však škodí v jehličnatých lesích a dospělci létají výhradně v noci. Do čeledi bekyňovitých patří ještě jeden druh, jehož samci létají během dne, a to štětconoš trnkový (Orgyia antiqua). S ohledem na velikost nejsou příliš nápadní, s větší pravděpodobností tak v přírodě narazíte na štětinatou housenku, jejíž vzhled dal celému rodu české jméno.

Závěr článku bude patřit specialitám mezi nočními motýly s denní aktivitou, druhům výjimečným místem nebo časem výskytu.

huňatec žlutopásný Psodos quadrifaria
Huňatec žlutopásný (Psodos quadrifaria) saje na květu pryskyřníku.

Na přelomu června a července lze vysoko v horách, nad hranicí lesa, pozorovat zajímavé píďalky s poetickým českým jménem huňatci. V České republice se vyskytují pouze dva druhy, čistě černohnědý huňatec alpský (Glacies alpinata) s populacemi v Krkonoších a Hrubém Jeseníku a podstatně nápadnější huňatec žlutopásný (Psodos quadrifaria) se žlutooranžovými skvrnami na křídlech, žijící pouze v Krkonoších. Oba druhy jsou aktivní ve dne, zatímco huňatec alpský spíše bezcílně bloudí nad borůvčím, tak huňatce žlutopásného lze při troše štěstí vidět sát na květech podél horských cest.

pabourovec jestřábníkový Lemonia dumi

Specifickou kapitolou motýlářské sezóny je druhá polovina října, kdy létá pabourovec jestřábníkový (Lemonia dumi). Na Moravě místy ještě hojný, v Čechách velmi vzácný druh nočního motýla s denní aktivitou, jehož pozorování je tak trochu oříškem. Předně je nutné být ve správnou dobu na správném místě, přičemž ta doba odpovídá prvním teplým dnům po prvních říjnových ranních mrazících, a to zhruba kolem poledne. Aby toho nebylo málo, je třeba praktikovat správnou techniku pozorování: dívat se mírně proti slunci přes louku na temný okraj lesa. Při troše štěstí pak lze spatřit středně velkého motýla křižujícího louku houpavým letem. Byť je pabourovec v zásadě tmavě zbarvený, tak ve slunečním světle na temném pozadí - proto ten okraj lesa - doslova září. Létají takto samci i samice a jenom dodám, že chcete-li motýla vyfotografovat, musíte ho nejprve chytit...

 

Koláčkova galerie motýlůMotýl

  Motýli Články Kvízy Odkazy Novinky Autor English
O motýlech
O fotografování
Slovníček
Systematický přehled motýlů
Rejstřík českých názvů
Rejstřík vědeckých názvů
Obrazový přehled čeledí
Vybraný motýl

Perleťovec severní - samice
Perleťovec severní - Boloria aquilonaris

Oblíbené druhy motýlů
perleťovec maceškovýjasoň červenookýbabočka jilmová
pestrobarvec petrklíčovýmodrásek kozincový
vřetenuška obecná
Koláčkova galerie motýlů

Koláčkova galerie motýlů © Marek Vojtíšek, 2004-2024 | Založeno 3. 6. 2004 | Naposledy aktualizováno 11. 10. 2024
Jakékoli užití fotografií a textů publikovaných na webu kolas.cz je možné pouze s písemným svolením autora.