Odhaduje se, že na celém světě žije asi 200 tisíc druhů motýlů, z čehož je vědecky popsáno více jak 120 tisíc. Druhové bohatství naší přírody se odhaduje na 3 500 druhů, z čehož však převážnou většinu tvoří drobní motýlci s rozpětím křídel kolem jednoho centimetru.
V této galerii jsou motýli členěni podle vědeckého systému na základě příslušnosti druhů k čeledím. Jelikož se systém neustále vyvíjí, jak jsou do něj zapracovávány nejnovější vědecké poznatky, v současnosti především z oboru molekulární biologie, může se systém použitý zde lišit od systémů uváděných v jiných zdrojích. Například čeleď okáčovitých (Satyridae) je nyní často uváděna jako součást čeledi babočkovitých (Nymphalidae) a čeleď pestrobarvcovitých (Riodinidae) jako součást čeledi modráskovitých (Lycaenidae).
Pro pořádek uvádím, že řád motýli (Lepidoptera) je součástí třídy hmyz (Insecta), v jejímž rámci patří k hmyzu s proměnou dokonalou, vývoj motýlího jedince tedy prochází fázemi vajíčka, larvy (housenky), kukly a dospělce (imága).
Vedle striktně vědeckého členění motýlů se můžeme setkat ještě s dalšími způsoby, jejichž význam je ryze praktický.
Termínem „denní motýli“ se označuje skupina motýlů dříve zvaná podle charakteristického typu tykadel kyjorozí (Rhopalocera), zahrnující z našich čeledí soumračníkovité (Hesperiidae), otakárkovité (Papilionidae), běláskovité (Pieridae), babočkovité (Nymphalidae), okáčovité (Satyridae), pestrobarvcovité (Riodinidae) a modráskovité (Lycaenidae).
Všechny příslušníky uvedených čeledí spojuje řada anatomických znaků a má se za to, že se celá tato skupina vyvinula ze společného předka. Z tohoto pohledu má tedy vyčleňování denních motýlů své opodstatnění. Mnoho vědeckých publikací a atlasů se specializuje právě na denní motýly.
Beneš a kol. [2] řadí mezi příslušníky české fauny 161 druhů denních motýlů, z čehož 18 druhů považují za vyhynulé. To pro ilustraci, že z druhového bohatství řádu tvoří denní motýli jen malý zlomek, ačkoli z hlediska popularity a všeobecného zájmu laické veřejnosti je tomu právě naopak.
Termín „noční motýli“ potom označuje celý zbytek skupiny Macrolepidoptera, to jest velkých motýlů, bez ohledu na vzájemnou příbuznost jednotlivých čeledí. Zatímco u denních motýlů jejich označení vystihuje dobu letové aktivity, řada druhů motýlů nočních létá taktéž za dne.
Občas se hovoří o motýlech, ve smyslu denní motýli, a můrách, ve smyslu noční motýli – v tomto kontextu neplést s čeledí můrovitých (Noctuidae). Toto členění je zřetelnější v angličtině, kde slovo butterfly lze použít právě jen k označení motýlů denních, pro motýly noční a drobné má tento jazyk výraz moth.
Při vymezování okruhu zájmu se užívá ještě jedno členění, a to na motýly velké (Macrolepidoptera) a motýly drobné (Microlepidoptera). Opět jde o členění s praktickým významem, původně neodrážející vývojovou příbuznost ani anatomické znaky, vyjma velikosti. Těžko je dokonce určit nějakou přesnou hranici, kdy motýl ještě patří do Microlepidopter a kdy už ne. Každému je však jasné, že pokud shání informace o otakárku fenyklovém, nevezme do ruky knihu, v jejímž názvu se objevuje slovo Microlepidoptera, a naopak, v atlasu Macrolepidopter nebude nikdo hledat obaleče jahodníkového.
Podobně jako v členění motýlů na denní a noční, i při dělení na Macro- a Microlepidoptera je tendence vymezit alespoň Macrolepidoptera v souladu s vědeckou systematikou a zahrnout do ní určité nadčeledi na základě vzájemné příbuznosti, jinými slovy definovat tuto skupinu jako monofyletickou, ze společného předka pocházející. Logicky tím občas dochází k popření selského rozumu, když se například čeleď vřetenuškovitých ocitá mezi "těmi ostatními", motýly drobnými, Microlepidoptera. Dělení na macro a micro v této galerii odpovídá publikaci [6] Motýli a housenky střední Evropy, Noční motýli I (Macek a kol., Academia), která mezi velké noční motýly řadí i několik vývojově primitivních čeledí, jejichž zástupci však dosahují větších rozměrů.
Při psaní tohoto článku bylo čerpáno z literatury [1], [2] a anglické mutace webové encyklopedie Wikipedia. Seznam literatury viz. úvodní stránka.
Koláčkova galerie motýlů © Marek Vojtíšek, 2004-2024
| Založeno 3. 6. 2004 | Naposledy aktualizováno 6. 10. 2024
Jakékoli užití fotografií a textů publikovaných na webu kolas.cz je možné
pouze s písemným svolením autora.